Ondřej Geršl: Na AC24.cz píšeme tak, jak nám dovolí naše současná úroveň vědomí

„AC24 se především domnívá, že je nutné debatovat o současném světě v mnohem širších souvislostech než jen na škále demokracie–diktatura, pravice–levice, Východ–Západ. AC24 vidí mnohem větší důležitost ve snaze každého jednotlivce hledat vlastní svobodu a odpovědnost, bořit zdi, které jsme si kolem sebe postavili – ať už v osobním životě, v české společnosti nebo v mezinárodním uspořádání. AC24 se nebojí klást si i nepříjemné otázky, které možná boří falešné jistoty kolem nás.“ Tak zní prohlášení na stránkách AC24.cz, nezávislého zpravodajského serveru, které o sobě říká, že publikuje otevřeně, bez cenzury a dává prostor informacím, kterým jiná média tolik prostoru nedávají.

Jeho zakladatelem je pětadvacetiletý podnikatel Ondřej Geršl z Českých Budějovic. Rozhodli jsme se ho zeptat, proč takový web provozuje a co je jeho hlavním cílem.

Ondřeji, z jakého důvodu server AC24.cz provozujete? Je to vaše podnikání a vytvoření takového serveru bylo jasným záměrem, nebo je v tom něco jiného?
Můj hlavní záměr byl změnit myšlení lidí. Prostřednictvím AC24 jsem chtěl lidem otevřít oči a upozornit na skutečnost, že mainstreamová média nám zásadně neříkají pravdu.

Proč si myslíte, že lidé potřebují otevřít oči?
Protože jsou manipulováni a ovládáni, aniž by o tom často věděli. Pokud otevřete oči a začnete si uvědomovat některé věci, které jste si předtím neuvědomoval, prostor pro ovládání a manipulaci se snižuje.Ale je to dobrovolné a nikoho nelze nutit.

Inzerce | Chci tu být také

Jak vás vůbec napadlo podobný – do značné míry kontroverzní – web založit?
Byly to vnitřní pohnutky, které mě k tomu donutily. Nemohl jsem se už dále dívat, jak se na nás valí samé lži. Poslední kapkou pro mě bylo to, jak média referovala o konfliktu v Libyi.

Na základě čeho jste zjistil, že média lžou? Bavil jste se například s někým z Libye, máte kontakty přímo mezi novináři nebo nějaké konkrétní zdroje?
Asi nejjednodušším příkladem je i 11. září 2001. Dnes už každý, kdo se o problematiku alespoň trochu zajímá, ví, že oficiální verze výkladu těchto událostí obsahují tolik trhlin, děr, protimluvů a nesmyslů, že nám média prostě záměrně neřekla pravdu. Někdo to tušil od začátku, jiní k tomu došli později, fakta ale hovoří jasně.

S nikým z Libye jsem se nebavil, stačí jednou pochopit mechanismus, který je stále stejný. Od Srbska a Iráku přes Libyi až po Sýrii, potažmo Ukrajinu. Na začátku se mluví o demokracii a lidských právech a na konci je rozbombardovaná a rozvrácená země.

Proč podle vás média lžou?
To by stálo za hlubší analýzu. Ale například v USA dnes vlastní 90 % všech hlavních médií pouhých 6 korporací. O nějaké nezávislosti nemůže být řeč. Jejich úkolem není svobodně a pravdivě informovat, ale určovat veřejné mínění a plnit zájmy vlastníků, které jsou většinou v přímém rozporu se zájmy veřejnosti. Důležité ani tak není to, o čem se v nich mluví, ale o čem se nemluví.

Obrovská je i síla největších inzerentů, například bank, kterým by informovanost lidí zničila byznys. Jak řekl už kdysi Henry Ford: „Kdyby lidi věděli, jak funguje bankovní a finanční systém, do rána by byla revoluce.“ 

Zakládal jste web sám?
Ano, založil jsem ho sám na konci roku 2011. Věřil jsem, že se to rozjede, a povedlo se.

Kolik lidí se na jeho provozu dnes podílí?
Dnes se na webu AC24.cz podílí kromě mě ještě tři externisté.

Vy sám jste fanouškem témat, o nichž píšete?
Ano. Myslím si, že právě vložená energie a to, že jsem to dělal z přesvědčení a dal do toho srdce, rozhodlo o úspěchu webu. Kdybych dělal něco, čemu nevěřím, nemohlo by to podle mě fungovat.

Kolik má dnes web čtenářů, jakou má návštěvnost a další statistiky?
Web navštíví okolo 1 900 000 uživatelů – měsíční počet zobrazených stránek (PV). Průměrná měsíční návštěvnost (RU) je 250 000.

Propagujete ho nějak, nebo získáváte čtenáře jen díky virálnímu šíření článků?
K propagaci využíváme sociální sítě.

Nic jiného jste nezkoušeli?
Není potřeba, současný stav je vyhovující.

V únoru jste začali vydávat tištěný měsíčník AC24 – Vědomí. Jak na to vaši čtenáři reagovali a co vás k tomu vůbec vedlo?
Záměr jsem ohlásil na AC24 a ihned si časopis předplatilo několik set čtenářů, kteří k nám měli důvěru. Celou dobu jsem věděl, že by bylo dobré, kdyby AC24 mělo i tištěnou verzi. A teď dozrála doba.

Počet čtenářů tištěných médií sice klesá, ale podle mě to není kvůli ekonomické krizi, jak se často říká, nýbrž kvůli obsahu. Časopis, jaký děláme my, na trhu chyběl. Jsme první český časopis, který informuje zcela svobodně a bez cenzury a není závislý na inzerci, pouze na počtu čtenářů. Ohlasy jsou zatím výborné a počet čtenářů rychle roste. Více informací najdete na www.ac24.cz/vedomi.

Počkejte, říkáte, že jste první český časopis bez cenzury. To je extrémně silné prohlášení, a nabízí se tak legitimní otázka, zda jej máte něčím podložený, zda opravdu monitorujete obsah všech médií a zda při tomto shazování důvěryhodnosti jiných časopisů vycházíte z opodstatněných faktů, nebo jen z vlastních domněnek?
Teď se bavíme o časopisech. Na webu je situace jiná, serverů, které se snaží přinášet informace, které mainstream ignoruje nebo zkresluje, je už docela dost. Nicméně u časopisů to tak není. To jsou bohužel fakta. Nevím o žádném, který by poctivě informoval například o 11. září, krizi na Ukrajině, růstu vědomí, podstatě finančního systému a podobně. 

Uvědomujete si ale, že podobným prohlášením urážíte tisíce novinářů, redaktorů, žurnalistů a dalších lidí v Česku? Opravdu jsou všichni tak špatní?
To samozřejmě ne. I v Česku jsou dobří novináři, kteří kvalitně zpracovávají například sociální témata. Někdo zase píše skvěle o vaření, jiný o filmech, o módě, o sportu, to je naprosto v pořádku. Problém není často ani tak v tom, co se píše, ale co se nepíše. A to je hlavně u politických a zpravodajských témat a časopisů.

 Ten mechanismus je složitější, cenzura neprobíhá tak primitivně, jako že přiběhne majitel a přímo zakazuje či nakazuje, o čem se bude psát. Ale redaktoři jsou tlačeni k tomu správnému názoru i takzvaným zaměřením listu, názory svých nadřízených, editorů apod. Kdyby se někdo z redaktorů náhle probral a chtěl psát jinak než zbytek redakce, riskuje zesměšnění, nátlak i kritiku a pravděpodobně by na svém místě dlouho nevydržel. Ono taky jak by to taky vypadalo, kdyby jeden dva lidi z kolektivu psali pravý opak než ostatní? To nejde.

A další věc je, že manipulace je tak silná, že mnoho redaktorů přejímá názory od ostatních a často ani neví, že by mohlo být něco jinak, než si dosud mysleli. Velkou roli hraje i strach ze změny myšlení.

Můžete nám prozradit nějaké statistiky, například kolik máte platících čtenářů a podobně?
Momentálně, tedy po dvou vydaných číslech a těsně před vydáním třetího, máme 1 500 předplatitelů. Budujeme vlastní distribuční síť a povědomí o časopise se každým dnem rozšiřuje.

Jaký je rozdíl mezi obsahem vydávaným na webu a tím, co vkládáte do měsíčníku? Neopakuje se?
Časopis má úplně jiný koncept. Na webu zatím nejsou kapacity na to, abychom dělali vlastní novinařinu, a tak spíše přejímáme, překládáme a vybíráme důležité zprávy z různých zdrojů. Je to jakési shromaždiště toho nejzajímavějšího z alternativního zpravodajství celého světa, kde najde čtenář vše na jednom místě. Původního obsahu je jen menší část. 

Naproti tomu časopis Vědomí je dělán zcela profesionálně, s hezkou grafikou a originálními tématy. Každá otevřená mysl si v něm pro sebe něco najde. Zabývá se jak světovým a domácím děním, tak duchovním růstem, přináší vědecká témata, například volné energie, články o zdraví, výchově dětí, o tom, co jíme, jak nás drtí farmaceutický průmysl a podobně.

Jak si jste jistý tím, že vy píšete pravdu? Jak má čtenář poznat, že to nejste vy, kdo lže jen proto, aby zaujal? Lidé rádi věří „jiné pravdě“, konspiračním teoriím a podobně. Pokud ale říkáte, že vlastně všichni lžou, jak dokážete, že nelžete vy?
To by bylo mnohem těžší, kdybychom chtěli lhát a měli si vymýšlet jen proto, abychom zaujali. Psát „pravdu“ je o dost jednodušší. Úplnou pravdu samozřejmě nepíšeme, protože ji neznáme. Píšeme tak, jak nám dovolí naše současná úroveň vědomí. Snažíme se být co nejpoctivější k sobě i ostatním a k pravdě se chceme poctivě přiblížit, jak jen to půjde.Netrpíme žádnou ideologií a máme otevřené hledí, a o to právě jde. 

Ověřujete nějak důvěryhodnost zdrojů, z nichž čerpáte?
Snažíme se. Nicméně jak jsem již říkal, na webu z velké části přejímáme a překládáme zajímavé články odjinud. Přinášíme tedy spíše jiný pohled, netvrdíme nikdy kategoricky, že známe pravdu a že to je určitě přesně tak, jak napsal Pepa nebo Franta. Spíš než o to, jak to přesně je, jde o to v první fázi hlavně pochopit, jak to určitě není. Chceme inspirovat čtenáře k tomu, aby sami zapojili své kritické myšlení a automaticky nepřijímali nic, ať už je to cokoli. 

V časopise, který děláme, máme kvalitní autory, kteří když například píšou o tom, že je pravděpodobné, že se něco událo jinak, než předkládá oficiální verze, snaží se bez emocí předložit co nejvíc faktů a kvanta nepřímých, ale i přímých důkazů či příběhů lidí, jež – obvykle stranou zájmu nejdůležitějších médií – oficiální verzi podle našeho nejlepšího úsudku věrohodně odporují.

Kde vůbec získáváte inspiraci pro nové články? Přece jen často píšete o tématech, jako je 11. září, potlačování demokracie, iluminátech a podobně. Jsou tato témata vyčerpatelná?
Máme přesně opačný problém. Děje se toho tolik, o čem mainstream nechce psát, že je práce a témat čím dál víc, ani to tam nestíháme dávat. Co se týče Vědomí, máme tam mnoho kreativních autorů, kteří mají spoustu nápadů a stále něco objevují. Těch věcí, o kterých by měla média informovat a záměrně je zametají pod koberec nebo o nich lžou, je tolik, že na to naše kapacity ani nestačí.

O jakých tématech, která nejsou tak moc známá, média nechtějí psát?
Například o pozadí událostí jako 11. září, konfliktů jako ten v Sýrii, Afghánistánu, Iráku či kde si vzpomenete, o vysoce nebezpečných geneticky modifikovaných potravinách, jejich účincích na zdraví a zločineckých praktikách firmy Monsanto, která likviduje přírodu i zemědělce po  celém světě, o bankovním systému a tom, jak vznikl a jak funguje soukromý bankovní kartel zvaný Federální rezervní systém, který se tváří jako centrální banka a nezávislá instituce… Těch témat je opravdu spousta. Ale abychom byli přesní – i o těchto tématech se píše, jenže tak, jako kdyby média byla PR agenturami těchto institucí či vlád. 

Napadá vás proč?
Zřejmě proto, že jim to tak vyhovuje a je to pro ně výhodné. Dostanou své peníze z inzerce, nikoho si nepohněvají, vlastníci jsou spokojení… Je to prostě asi jednodušší než si přidělávat problémy.

Mne jako občasného čtenáře trochu mrzí, že nevydáváte více článků o Česku. Proč tomu tak je?
Je pravda, že víc článků je o geopolitických událostech, které hýbou celým světem, ať už je to zločinný systém mezinárodního bankovnictví, uměle vyvolané válečné konflikty apod., ale Česku se také věnujeme. Spolupracuje s námi například špičkový novinář Erik Best, který má k situaci v naší zemi vynikající postřehy. Nechceme ale řešit, co kde řekl Zeman nebo Kalousek, neboť to není důležité. Je to jen hra. Na kvalitní zpracování lokálních témat by však byli potřeba kvalitní redaktoři, k čemuž se snad časem dopracujeme. V časopise ale už teď představujeme i zajímavé a inspirativní Čechy.

Setkali jste se někdy s odporem ze strany vládních aparátů či kohokoliv jiného?
Ne, nesetkal jsem se.

Teď možná trochu zvláštní otázka, ale jaký má člověk, který buduje něco takového a setkává se s takovými informacemi, názor na svět? Já, když občas vidím pár vašich článků, dostávám doslova deprese…
Člověk si tyto informace nesmí brát k srdci. Tohle je realita a lidé by o ní měli vědět. Pouze pokud porozumím sobě a světu okolo sebe, můžu něco začít měnit. Všechno souvisí se vším. Zavíráním očí před pravdou tomu stejně neutečeme, a tak je lepší být v obraze a zvykat si. Podstatné je uvědomit si, co se kolem nás doopravdy děje a za co se to vydává.

Jaký máte názor na světová média? A jaký na ta česká?
Pokud se bavíme o médiích hlavního proudu, je to katastrofa. Zatímco dřív manipulovala veřejné mínění sice permanentně, ale nenápadně, dnes už přestala cokoliv předstírat a otevřeně lžou. Taková propaganda, jaká se valí ze západních médií dnes, nemá obdoby. 

Ta česká jsou ještě o něco horší. Největší „zlo“ je Česká televize, která je placena z peněz daňových poplatníků. Tolik demagogie, manipulací, cenzury, ignorance a jednostranného výběru hostů a pohledu na věc na jednom místě, to se jen tak nevidí.

Opět se velmi tvrdě navážíte do jiného subjektu. Můžete tedy uvést konkrétní příklady, které máte podloženy fakty a důkazy o tom, že tato televize divákům lhala, uváděla je v omyl, manipulovala s nimi a podobně? Nebo se opět jedná jen o vaši domněnku?
Tak například 12 let důsledně potlačovala informace o tom, jak v USA nabírá na síle Hnutí za pravdu o 11. září a že oficiální báchorce o 11. září nevěří 84 % Američanů a tisíce hasičů, architektů, inženýrů a hlavně pozůstalí požadují nové vyšetřování. Nevysílala dokumenty k tématu, ve kterých by měli diváci možnost seznámit se s fakty, jež vznášejí výrazné pochybnosti o tom, co o útocích tvrdila americká vláda. 

ČT se třeba vůbec neobtěžovala informovat v roce 2009 o tom, že významný nanochemik z Kodaňské univerzity Niels Harrit s mezinárodním vědeckým týmem publikoval vědecký článek o tom, že byla v troskách WTC nalezena látka jménem nanotermit, která dokáže roztavit ocel a lze použít i jako výbušnina. S Harritem dělala obsáhlý a velmi zajímavý rozhovor například dánská televize – najdete i s českými tituly na YouTube. A to je jen jeden příklad.

Dále třeba nechtěla odvysílat italský dokument ZERO: Vyšetřování 11. září, který sice není bezchybný, ale už po jeho zhlédnutí by se mnoha divákům rozsvítila červená kontrolka a spoustu tvrzení by si sami mohli ověřit. A o to jde. ČT schválně zamlčuje a selektuje informace zcela běžně a pravidelně.

Zapomněla nám také říct, že v Sýrii byl zrušen monopol strany BAAS Bašára Asada, v roce 2012 proběhly volby, po kterých opozice získala křeslo místopředsedy vlády i ministra pro národní usmíření a opozice už dva roky společně s Asadem bojuje proti teroristickým skupinám z 80 zemí světa placených Saúdskou Arábií, Katarem a Spojenými státy. Divák ČT si doteď myslí, že krvavý diktátor tvrdě potlačuje opozici, a proto je v zemi válka, což je nesmysl.

Vy sám stále narážíte na cenzuru a lhaní v médiích. Pracoval jste někdy v nějakém? Máte zkušenost i z druhé strany, kromě vašeho webu?
Já ne, ale můj kamarád a kolega Milan Vidlák, který je šéfredaktorem časopisu Vědomí, pracoval šest let v Lidových novinách a poté ve vydavatelství Mladá fronta – to ale s Mladou frontou Dnes, která patří Andreji Babišovi, nemá nic společného, lidem se to často plete. On měl ale dobrého šéfa i ředitele, takže třeba seriál o 11. září psal zpočátku tam. Vždy záleží na konkrétních lidech.

Kde podle vás můžeme získávat pravdivé informace? Existuje takový zdroj?
Lidé si často myslí, že jim někdo naservíruje pravdu až pod nos. Vzhledem k tomu, jak funguje tento systém, který lidi ovládá a snaží se je vést k poslušnosti jako ovce, je nemožné, abychom se dozvěděli celou pravdu. Navíc si myslím, že by ji většina lidí ani neunesla. Je třeba informace aktivně vyhledávat, filtrovat a porovnávat a hlavně přemýšlet vlastní hlavou, slepě nepřijímat a nenechat se manipulovat. Většina lidí je bohužel až příliš pohodlných a chtějí být klamáni.

Přemýšlel jste někdy nad tím, zda jsou vámi publikované informace skutečně pravdivé? Někdy se jim doslova nedá uvěřit, možná ani nechce uvěřit. Kde je ta hranice mezi pravdou a holou teorií?
Pokud informujeme například o 11. září, celou pravdu samozřejmě nemůžeme znát – to bychom museli ty útoky spáchat my. Můžeme pouze přinášet fakta a informace, které média cenzurují, a názor už si každý musí udělat sám. Dnes už je jasné, že americká vláda o útocích lhala – a podle průzkumu z roku 2006 to ví i 84 % Američanů. Mainstream se však stále tváří jakoby nic. To, jak přesně byla například demolice Dvojčat provedena, v tuto chvíli není podstatné. Je logické, že lidé, kteří přemýšlejí, hledají vysvětlení a možnosti, jak to zvěrstvo mohlo být spácháno. Nejpodstatnější je ale otevřít mysl a uvědomit si, že to bylo jinak, než nám tvrdila oficiální verze. To pro začátek úplně stačí.

A jak s touto informací naložit? Začátek tedy už máme, co dál?
Pokud otevřete mysl a zprvu si pouze připustíte, že to může být jinak, začnete vidět víc a všimnete si i věcí, které jste předtím nevnímali. Je to jako ve filmu Matrix, když si Neo vybere červenou pilulku. Je to začátek na cestě stát se svobodným člověkem. Musíte dát ale pozor na to, abyste se nepřiklonil do druhého extrému a slepě nepřejímal informace z „druhé“ strany, to je stejná past.

Nemůže se stát, že prostřednictvím špatně interpretované teorie matete čtenáře?
Takzvaných konspiračních teorií je celá řada. Některé jejich verze si i protiřečí. Ten, kdo hledá pravdu a slepě nepřijímá vysvětlení úřadů, samozřejmě nemůže znát detaily provedení různých akcí. Některé z těchto teorií vytváří i sám systém. Ostatně termín konspirační teorie podle knihy amerického politologa Lance deHaven-Smithe Konspirační teorie v Americe vynalezla a do širokého oběhu zavedla CIA, aby očernila a pomluvila lidi kladoucí otázky o vraždě Johna Fitzgeralda Kennedyho.

Většina těchto teorií má ale pravdivé jádro, ať už jde o 11. září, nebo válku ve Vietnamu. Nejprve byli ti, kdo tvrdili, že šlo o uměle vyvolanou válku, označováni za cvoky, nedávno bylo ale oficiálně přiznáno, že incident v Tonkinském zálivu, na jehož základě šly USA do Vietnamu, se ve skutečnosti nestal. O Iráku a dalších válkách ani nemluvě. Ten scénář je stále stejný. My netvrdíme, že víme, jak se věci přesně dějí. Pouze upozorňujeme na to, jak se nedějí. Dáváme prostor různým argumentům, informacím a faktům, která oficiální vysvětlení zpochybňují a dávají důvod k otázkám.

Co je asi taková největší „pecka“, o níž jste kdy napsali a jste přesvědčen, že je založena na pravdě?
Například články o McDonaldu. Anebo texty o fungování bankovního systému či náš rozsáhlý seriál o 11. září.

Vámi publikované informace mohou být pro řadu čtenářů často demotivující, a to bez ohledu na to, zda jsou pravdivé. Mají podle vás lidé skutečně znát pravdu? Mají si být vědomi například toho, že svět ovládá hrstka lidí, že finanční krize jsou ve skutečnosti plánovány a podobně? Není pro spokojený život člověka vhodná přece jen troška naivity a nevědomí?
To si nemyslím. Lidé často žijí v iluzích, náš směr jim ukazuje, že se mohou mít lépe. Viz školy – učí nás jenom to, abychom pracovali pro bohaté lidi, poslouchat. Místo aby motivovaly žáky, aby byli svobodní. My ale nikomu nic nevnucujeme – pokud chce člověk raději spát, ať spí dál. 

Pokud někdo hodnotí jiné, musíme použít jeho metr i na něj. Jak tedy víte, že v iluzi nežijete vy?
Protože jsem v ní žil předtím také a mohu to porovnat. První kroky nejsou snadné, člověk je zprvu otřesen. To, že jsem si i přes počáteční strach dokázal připustit, že se věci dějí jinak, než jak je ve většině médií prezentováno, mi ale dalo určitou svobodu vnímání a lépe než dřív poznám, když někdo filtruje informace, zkresluje a manipuluje. Důležitá je vlastní zkušenost. Ale určitě žiji také v nějaké iluzi, protože moje úroveň vědomí je stále příliš nízká na to, abych mohl poznat celou pravdu.

Já se jen snažím najít tu hranici mezi tím, kdy je informovaný člověk spokojenější než ten neinformovaný. S většinou věcí, o kterých informujete, jedinec příliš neudělá. Zprávy jsou z drtivé většiny negativní. Jsou tedy vhodné skutečně pro každého?
To je prostě realita. Každý z nás by měl vědět alespoň trochu „pravdy“. Právě to, že lidé nechtějí znát pravdu a lžou si do kapsy, nás dostalo tam, kde jsme. Kdyby lidé nechtěli být manipulováni, nemohlo by to takto fungovat. Za vše může lidská pohodlnost. Na to, jestli chce být otrok, nebo ne, si však každý musí odpovědět sám.

Povědomí o různých špinavostech, k nimž ve světě dochází, stále roste. Díky internetu a webům, jako je ten váš, se šíří rychleji, masověji a účinněji. Bude podle vás do budoucna možné něco „ututlat“? Bude povědomí sílit?
Síla lidského myšlení a vědomí bude růst. Systémy brzy spadnou a pravda začne stále víc vycházet najevo. Ono už teď to postupně leze ven, je to neudržitelné. Elity nad situací ztrácejí kontrolu a stále více lidem dochází, že je všechno jinak, než si mysleli.    

Opravdu všechno?
Ano. Vždyť nevíme vůbec nic o tom, odkud jsme, proč tu jsme, nevíme nic o své historii, svém původu. Vždyť ani netušíme, kdo postavil pyramidy, nejdokonalejší stavby, se kterými jsme se zatím setkali. Pokud tedy neuvěřím fantastické teorii, že dva a půl milionu precizně zabroušených dvanáctitunových kvádrů, tak dokonale usazených, že se mezi ně ani dnes nevejde žiletka, tesali měděnými dláty a do stometrových výšek na saních vytahali nějací divoši, jak dodnes zcela vážně tvrdí vědci i učebnice dějepisu. 

Které elity ztrácejí kontrolu nad situací? Můžete nám to nějak konkretizovat?
Především bankovní kartel, o kterém již byla řeč. Předlužený blok USA / EU má vážné ekonomické potíže a zejména USA jsou před bankrotem. Tisknou si dolary jako o závod, ale země BRICS už to nechtějí tolerovat. Blok Rusko / Čína se snaží provést zásadní změny finančního systému a odstoupit od dolaru coby rezervní měny, a tomu se druhá strana snaží ze všech sil zabránit. Docházejí jí peníze a jediným způsobem, jak odvrátit pád, je získání dalších území a trhů. Jedině tak lze pád impéria alespoň oddálit.

Proto vznikla i krize na Ukrajině. Kdyby USA a její apendix EU získaly Ukrajinu, další na řadě by bylo Rusko, které by tak bylo obklíčeno základnami NATO. To Rusko nechce za žádnou cenu připustit, a proto sledujeme tyto tanečky. Podle mě ale změna lichvářského bankovního systému světu prospěje a vše proběhne relativně klidně. Rusko i Čína totiž dobře vědí, že je to i v jejich zájmu.

Vzhledem k rostoucímu povědomí se ale nabízí otázka, proč informovaní lidé něco nedělají? Proč nezasáhnou? Proč většina jen čte a diskutuje? Je to známka toho, že ty problémy nelze vyřešit?
Probuzení lidí způsobuje to, že se šíří informace, díky kterým se probouzejí další lidé. Pokud si kritické množství lidí uvědomí, jaká je realita, začnou ji měnit a manipulace na ně přestanou fungovat. Úplně stačí, když jedinec změní sebe a svůj přístup, to, čemu věnuje pozornost. Tím mění i svět.

Co je kritické množství lidí?
To vám přesně nepovím, ale probouzení je jasně patrné a změna v myšlení lidí je už v plném proudu.

Jak změním svět tím, že změním sám sebe? Pokud je to všechno pravda, nemělo by naopak být v zájmu nás „informovaných“ změnit všechny?
To by nefungovalo. Vy nemůžete změnit někoho, kdo změnit nechce. Můžete ho pouze inspirovat vlastním příkladem. Když budete vědomou, svobodnou a šťastnou bytostí, nakazíte i ostatní. Už jenom tím, jakou vyzařujete energii, svojí frekvencí. Je to jako pozitivní epidemie.

Jak se chystáte web do budoucna rozvíjet? Máte nějaké nové plány?
Zkvalitňovat obsah časopisu a hlavně webu, plánujeme více zapojit i videa a spustit internetové televizní zpravodajství. 

Co byste na závěr doporučil našim čtenářům, aby četli, sledovali a informovali se?
Asi aby si informace sami porovnávali a třídili, spoléhali na intuici a svůj úsudek a aby se nebáli. Ale hlavně bych jim doporučil, ať nikomu nevěří. Stačí, když začnou věřit sami sobě.

Tento článek/rozhovor vyšel před 10 lety. Informace v něm tedy již nemusí být aktuální, a proto vám doporučujeme, abyste je ověřili a dohledali si novější informace.