Jaroslav Marek: Nejlepší vizitka každého poradce je spokojenost klienta

(Čtenářský článek) Pan Jaroslav Marek pracuje jako zástupce české společnosti FINANCE ALBATROS, s.r.o., která se zabývá zprostředkováním finančních produktů, finančním, investičním a pojišťovacím poradenstvím. Působí na pozici TOP poradce pro Moravskoslezský kraj, je licencovaným podřízeným, pojišťovacím zprostředkovatelem a vázaným zástupcem investičního zprostředkovatele. Ve své profesi uplatňuje i předchozí zkušenosti z občanského a podnikatelského sektoru a zkušenosti s pracovní pozicí produktového manažera a analytika finančních produktů.

Dobrý den, pane Marku, děkuji vám za to, že jste souhlasil s rozhovorem. Podle čeho se podle vás pozná dobrý finanční poradce?
Začínáte zostra! Tady není na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď. Každý poradce je limitován. Kapacitou, produktovými možnostmi, nabytými znalostmi, všeobecným přehledem, časem. Nerad bych, aby to vyznělo jako klišé, ale nejlepší vizitka každého poradce je spokojenost klienta. Spokojenost klienta, který vás rád uvidí, čerpá z vašich zkušeností, podělí se o zkušenosti své, podělí se o zkušenosti s vaší činností se svojí rodinou… Takže rovnováha.

Je to o tom, aby se na vás obraceli se svými požadavky, radostmi i strastmi, konzultovali své potřeby a aby se o tom vyjadřovali v diskusích ve svém okolí, poskytovali vám i zpětnou vazbu. Dobrý finanční poradce by měl znát nejen produkt, ale stejně tak i potřebnou legislativu, konec konců, skládáme z toho zkoušky, poradit s daněmi u daných produktů a taky šetřit čas klientovi.

Například, kdybyste potřebovali v jeden moment hypotéku, pojištění nemovitosti, zajištění úvěru, pojištění vozidla, pojištění členů rodiny, tak soukromou analýzou daného trhu strávíte desítky hodin, obávám se, i stovky hodin. Se zkušeným poradcem můžete vše sjednat v pohodlí svého domova nebo v kanceláři poradce. To je i prestižní záležitost.

Inzerce | Chci tu být také

Jednou jste se zmínil, že jste se ve světě financí pracovně ocitl až po mnoha letech zcela odlišného zaměstnání. Prozradíte něco o tom, jak jste se k tomu současnému dostal?
(Smích.) Jak to v životě chodí. Shodou náhod. Hned po maturitě na SPŠ strojnické v Ostravě v roce 1976 jsem nastoupil do zaměstnání. To už jsem byl ženatý, otec jednoho dítěte, takže ambice na vysokou školu jsem zapudil. Pracoval jsem manuálně, na „kolotoč“. To je nepřetržité střídání směn: ranní, odpolední, noční. Po roce 1989 jsem pracoval v občanském sektoru v odborech. Obrovská zkušenost do života!

V roce 2005 jsem si „z legrace“ udělal zkoušky na pojišťovacího zprostředkovatele, „abych tomu rozuměl“. V roce 2006 jsem se vydal na dráhu OSVČ, poté jsem nejdříve pracoval ve vzdělávací společnosti a od roku 2009 dělám to, co dělám. Finance. Zúročil jsem tak zkušenosti nabyté v roce 2005.

V té době mě ani ve snu nenapadlo, že by mě to mělo živit. Po „zkoušení“ u různých finančních zprostředkovatelských společností, říká se tomu analýzou trhu, jsem „zakotvil“ ve FINANCE ALBATROS, která má sídlo v Jihlavě. Tam jsem mimochodem působil, coby voják, v roce 1977.

Musím říct, že když jsem se začala dívat na video, na které odkazujete na svých webových stránkách – přednášku „Peníze a právo“ Andreasse Clausse, německého ekonoma, poklesla mi čelist. Ve zkratce tam zaznělo, že zdravá ekonomika nepotřebuje žádné finanční poradce, potřebujeme přestat se slepým samozřejmým přijímáním toho, že věci jsou, jak jsou, krávy jsou fialové, elektřina se bere ze zásuvky a peníze prostě existují. Při zhlédnutí dalšího videa, které doporučujete tamtéž, „Peníze ako dlh“ se mi obrazně řečeno začala až točit hlava. Peníze přestávají být něčím kryty, jsou to jen papírky, díky kterým narůstají dluhy na celém světě? Copak se dnes můžeme vrátit do dob, kdy se platilo zlatem a stříbrem nebo se zboží vyměňovalo přímo za zboží? Pomůže nám investiční zlato a stříbro? Myšlenky mi zmateně bloudí ‒ jak to všechno chápat?
Ano, narážíte na mé stránky věnující se cenným kovům a skutečným hodnotám, jak se někdy zlatu a stříbru přezdívá. Nebo, chcete-li, něčemu hmotnému. Francouzský filozof, básník a spisovatel Voltaire je známý svým výrokem z roku 1729: „Papírové peníze se vrátí dříve či později ke své vnitřní hodnotě ‒ nule.“ 

Ta videa, budiž pochválen internet, pohlížejí na tvrdou realitu, která se „politicky“ nenosí a je zastírána různými „novodobými“ pojmoslovími. Stačí si všimnout novodobého slovníku politiků, když mluví o snaze někomu „pomoci“. Politici mají zásadu: „Před volbami se slibuje, po volbách se omluvíme. Taky zjistíme, kde je jaký volič, kdo volí, a podle toho slibujeme.“ Nedivím se vašim pocitům, znám je z doby, kdy jsem se začal touto oblastí, někdy v letech 2008‒2009, zaobírat prvně. Bohužel až v té době. Díky internetu můžeme získávat informace, které se v televizi nebo v tisku neobjeví.

S oblibou říkám, že „svět je zparchantělý“. Rozumějte tomu tak, že nevíte, kde a proč někdo strhne trhy. Podívejme se na posledních 20 let, jen letecky. Devalvace měny (např. Anglie 1992‒2010, G. Soros, skokově o 25 %), krize v nemovitostech (USA 2008), taky akciích (USA 2009), i v očekávání dluhopisové a dluhové krize (celý svět od 2000 stále). Termín ropná krize taky známe. À propos, máte informaci, kolik národních měn zkrachovalo jen za posledních 20 let na celém světě? Bylo jich již 36. Států je nějakých 250 na světě.

Stále čtete, že ta a ta banka byla „přichycena“ při podvodech. Tu s manipulací s nemovitostními trhy, hypotečními listy, deriváty, sazbou LIBOR, EURIBOR, manipulací trhu s kovy atd., atd. Nepřipomíná vám to začátek nové éry v dějinách ČR? Co bylo dříve? Vejce nebo slepice? Ekonom nebo právník? V současné době nabývá na významu pojem „portfolio“. Myslím investiční portfolio klienta.

Zlato není všelék, vše nezachrání. Je to ale alternativa zabezpečení, je to tzv. uchovatel hodnoty. I když i zde se najdou spekulanti, kteří se snaží zlato znehodnotit. Na druhé straně, známe to z tržního prostředí, čeho je málo, to je drahé. A zásoby zlata bezedné nejsou. Podle současného stavu poznání se odhaduje, že hospodářsky vytěžitelné rezervy zlata na celém světě se pohybují kolem 47 000 tun. Když tedy budeme těžit dnešní rychlostí, může se zlato těžit ještě cca dalších 20 let!

Doporučuji navštívit tento web, kde najdete daleko více cenných informací.

Jak vlastně vypadá váš běžný pracovní den?
(Smích.) No přeci krásně. Práce, práce, práce. Kouzlo chtěného je, že začnu, kdy chci, a skončím, kdy chci. Pravdou je, že začínám někde mezi čtvrtou a šestou hodinou ranní a končím … když to jde dobře, „ještě dnes“. Začíná to e-maily, končí to e-maily. Mezitím je jednání s bankami, pojišťovnami, klienty, taky příprava materiálů, nabídek, servis stávajícím klientům, někdy i hlášení pojistných událostí, taky samostudium metodik, pojistných podmínek, novinek, jiných materiálů, produktových listů a taky získání nových informací o celosvětovém dění z internetu. Každý den je něco nového. Každý den je stejný, ale vlastně je jiný, jestli mi rozumíte.

S čím vším můžete vy nebo jiní finanční poradci pomoci začínajícím podnikatelům, kteří třeba ani nemají moc čím krýt úvěry, a jak můžete pomoci podnikatelům již „expandujícím“? Jaké finanční možnosti mohou vlastně podnikatelé v České republice v tomto roce 2014 využít, aby se jim pracovalo lépe?
Odpověď na tuto otázku by byla spíše na dizertační práci. Taky je třeba znát záměry podnikatele. Bude to OSVČ nebo nějaká korporace, tedy firma? Jestli je to jen „na oko“ nebo „z nouze ctnost“ nebo jestli má „něco, co tu ještě není,“ nebo elán a přesvědčení, že to „půjde“.

Možností, jak získat prostředky pro podnikání, je hodně. Vždy ale platí určitá pravidla. Vše je třeba posuzovat individuálně. Samozřejmě, výhodu má ten, kdo prostředky má, ať již vlastní, nebo z rodiny či od přátel. Velkou výhodu má ten, kdo může dát do zástavy nemovitost (nemusí být jen vlastní), a získat „levné“ peníze. Jsou rovněž různé formy dotací pro začínající podnikatele, je tady možnost získání zdrojů od mecenášů nebo tichých společníků.

Jaké nejzajímavější změny jste jako finanční poradce zaznamenal v souvislosti s novým občanským zákoníkem? A co říkáte novince, že nyní mohou podnikat již velmi mladí lidé, kterým ještě nebylo 18 let?
Bezesporu „NOZ“, jak se tomu zákonu č. 89/2012 Sb. říká, je v mnoha oblastech průlomový. Není k němu judikatura. I právníci v tom mají mnohdy „hokej“. Hodně změn registruji u nájemního bydlení, záležitostí katastru nemovitostí a zejména v pojmosloví a terminologii. Vše se ale brzy ujasní, něco novelizuje. Tak to chodí. Hodně věcí je v NOZ na ochranu klientů, zejména u pojištění, kde jsou hodně nové věci, aby nedocházelo k tomu, že produkt je sjednavatelem-zprostředkovatelem udělán jen kvůli provizím. A to je dobře. Je to více práce pro zprostředkovatele, ale v zájmu klienta. Tedy, když se to dělá, jak se dělat má. 

Na druhé straně není pravdou, jak se někteří „taky poradci“ snaží přesvědčovat klienty, že od účinnosti NOZ, tedy od 1. 1. 2014, je nutno změnit pojistné smlouvy. Není to pravda, je to jen obchodní fígl.

Jen jedna výjimka tady je. A to je možnost vzniku nároku tzv. nemajetkové újmy. Na významu tady roste tzv. pojištění občanské odpovědnosti, běžně se sjednává u pojištění domácnosti nebo nemovitosti, když za způsobenou škodu může poškozený nebo pozůstalí požadovat soudně částky v řádu milionů i desítek milionů. To podle způsobené škody. A to bude v drtivé většině zdrcující pro osobu, rodinu, která škodu způsobila.

Co se podnikání mladých lidí týče, nevidím v tom problém. Zaznamenal jsem minulý měsíc, že je registrován první, ve věku 16 let. Při dnešních možnostech „elektronické“ doby a znalostech některých mladých lidí ‒ smekám před nimi, uznávám je a respektuji je. Sám mám dvě webové stránky, svůj CRM systém (pozn.: customer relationship management neboli řízení vztahů se zákazníky), tak o tom něco málo vím. Na druhé straně, všichni obchodovat a pracovat na internetu nemůžeme.

Vím, že vás zajímá historie. Jsme schopni se z historie nějak poučit?
Dovolím si použít známý citát z Bible: „Můj lid zajde, protože odmítá poznání.“ Jsem o tom přesvědčen, že bychom měli čerpat z historie. Je ale otázkou, jak a kdy, možná i kde? Historie se čas od času opakuje. Nechci tady ale uvádět nechvalně známý výrok o historii od jednoho vojevůdce, který „skončil“ v roce 1945. 

Čas od času se zamýšlím, v čem je problém, že stále dokola opakujeme stejné chyby. Já taky chyby dělám, každý je dělá. Klasik říká: „Mýliti se je lidské.“ Důležité ale je, abychom se z chyb poučili a neopakovali jsme je. To je základ. U peněz to platí několikanásobně. Navíc to i „bolí“, stojí to další námahu, někdy i pot a slzy.

To, co se děje ve světě, myslím honba za majetkem, mocí a za ziskem, neustálé sledování „růstu“ v podobě HDP a dalších ekonomických parametrů, hledání „mezer“ na trhu a neustálé vymýšlení nových produktů bez reálné hodnoty, jen směřujících k „zisku“, nevede k ničemu dobrému. To je ještě v poslední době umocněno „tištěním“ peněz a regulací centrálních bank. Ano, všichni chceme „nějak“ žít, „nějak“ se mít. Není ale žádným tajemstvím, že bohatí bohatnou a chudí chudnou. A střední vrstvy chudnou taky.

Pak je tady ještě „zabiják“ zvaný „tichá daň“, který nás dnes a denně připravuje o majetek. Nevíte, co to je? Je to inflace, která znehodnocuje naše peníze, náš majetek. À propos, víte, kde začala inflace? Bylo to v starodávném Řecku, když začali „ředit“ zlato v mincích. Myslím tím obrušovat, ořezávat mince nebo dávat do zlata různé příměsi kovů, třeba měď…

Existuje někdo, kdo vás při práci inspiruje, je vám vzorem?
Samozřejmě jsem přečetl hodně knih od Dalea Carnegieho, Roberta Kiyosakiho, profesora H. J. Bockera, I. Wallersteina, taky v poslední době od Dušana Šídla, V. Pikory a M. Šichtařové, stejně tak i Dona Miguela Ruize, ale vyloženého „Inspirátora“ nemám. Možná posledně jmenovaného, autora „Čtyř dohod“. 

Je to o zkušenostech, schopnostech, znalostech, nadhledu, něco o inteligenci, taky o kontaktech, troše štěstí a hlavně pracovitosti a pokoře. Tady sedí jako hrnec na zadnici jeden známý výrok, který proslavil Stephena R. Coveye (pozn.: uznávaný lektor a trenér leadershipu, přednášející na univerzitě Jon M. Huntsman School of Business v Utahu, USA a autor bestselleru 7 návyků skutečně efektivních lidí): „Nejlepší investice, jakou kdy můžete v životě udělat, je investice do sebe sama.“

Vaše práce je časově i psychicky náročná. Jak odpočíváte?
(Opět smích.) „Jaké si to uděláš, takové to máš,“ říká se. Ano, každá práce, která se dělá s určitým pocitem nebo cílem, dlouhodobě a systematicky, je vyčerpávající. Když to jde, odpočívám rád aktivně. Především na kole, ve vodě. V zimě pak bruslením, hrával jsem amatérsky hokej, taky chodím na běžky, když je sníh.

Miluji Třeboň a její okolí, taky trasy v okolí Ostravy. Děhylov, Hukvaldy, řeka Odra a Ostravice, to jsou úžasné směry na cyklovýlet. Čas od času taky hrávám tenis nebo squash. A protože jsem trojnásobný dědeček, trávím samozřejmě čas s vnoučaty. Např. vloni s vnučkou, v jejích 8 letech, jsme „dali“ za týden úžasných 265 km.

S čím se na vás lidé obracejí nejčastěji?
Spadá to do oblasti různých forem poradenství, téměř ve všech komunikačních formách. Nejčastěji se zaměřuji na různé formy úvěrů na bydlení (hypotéky, stavební úvěry). A to je dobře. Vždy jsem tvrdil, a tvrdit budu, že bydlení je základ. Zkrátka, co je doma, to se počítá. (Opět smích.) 

Význam vlastního bydlení bude mít ještě větší význam do budoucna. Toto samozřejmě neplatí pro kosmopolity, tedy lidi, kteří jsou dnes tady, zítra ve Francii, pozítří v Anglii. I tito se však mohou někdy vrátit „domů“ a vlastní byt do té doby pronajímat. Navíc mám „v rukávu“ i různé formy, jak si splácení úvěru zpříjemnit, resp. neplatit více, než je nezbytně nutné.

 Někdy mi rozum zůstává stát, jak jsou úvěry řešeny nevýhodně pro klienta. Nebo v situaci, kdy klient téměř tvrdošíjně nechce změnu, přitom by výrazně vydělal. Nebo ušetřil, chcete-li takto. Navíc, dnes je historicky výhodná doba pro získání úvěru na bydlení, jak vlastní, tak i nájemní, nebo refinancování úvěru nevýhodného. Konkurence bank hraje do karet klientů. Taky díky některým občanským iniciativám. Díky za ně!

Další podstatnou záležitostí je tvorba finančních a hmotných rezerv klientů do budoucna. Mám na mysli zejména střednědobé a dlouhodobé rezervy. Asi všichni víme proč. Klienti také vyhledávají v současné hektické době zabezpečení proti výpadku příjmu v době nemoci nebo ztráty zaměstnání. Tady platí zásada: „Čím dříve, tím lépe.“ Když jsme mladí, krásní, perspektivní, tak je pojistné úplně někde jinde, než když se pojišťujeme po věku 50 let. Rozdíly jsou až dramatické, v řádu i tisíců korun.

Taky si rodiče uvědomují možná rizika u svých dětí, když je výhodné pojistku realizovat téměř ihned po narození. Za cca 300 až 500 korun měsíčně (za jeden oběd pro 2 osoby v restauraci) lze pojistit na milionové hodnoty vůči nemocem a úrazům. S určitou dávkou vtipkování říkávám: „Proč se pojišťujeme? Aby se nám nic nestalo! Ale kdyby k tomu náhodou došlo, ať z toho něco máme.“

V poslední době, vnímám to takto, jsou lidé ale nějak unavení, vyčerpaní, vystrašení, někdy i nedůvěřiví. Někdy se na mě obracejí s požadavkem o radu i kvůli svým chybám, které se snaží zpočátku zamaskovat. Bohužel mnohdy ex post, tedy pozdě. Tady říkávám, že mohu hodně, ale zázraky neumím.

Někoho práce baví, někoho nudí, jak to máte vy?
Nudí? Co to je? Největším problémem je nedostatek času. Je tolik možností všude kolem nás, tolik lákadel, příležitostí. Pozor, taky je kolem nás plno „chytáků“ na naše peníze a „chytráků“, kteří se z nás peníze snaží vytáhnout.

Ráda bych vám nyní dala prostor, abyste se s námi podělil o cokoli, co vám připadá ve světě financí podstatné, čím se zabýváte.
Jak jsem již uváděl, je to oblast bydlení. Vlastního bydlení nebo nájemního. Bavíme se o hodnotách, o majetku. Tady spatřuji prioritu dnes i do budoucna. Taky s ohledem na „schopnosti“ českých i evropských a světových politiků vědět a pamatovat na to, že nejlepší pomoc získám sám u sebe, u svých schopností! 

Jeden z bratrů Rothschildů prý v roce 1863 řekl: „Ti, kteří chápou systém, budou tak zainteresovaní na vlastním zisku nebo závislí na prospěchu, který systém přináší, že z jejich řad nikdy opozice nevznikne. Velká masa lidí, neschopná to mentálně pochopit, bude však své břemeno nést bez reptání. Dokonce možná, že ani nebudou tušit, že celý systém je nepřátelský k jejich vlastním zájmům.“

Stále více dochází a docházet bude k přesouvání odpovědnosti ze strany státu na občany samotné. Viz nastartované prodlužování věku pro splnění nároku na starobní důchod (až 75 let věku) nebo možnost odchodu do důchodu dříve (tzv. předdůchod až o 5 let dříve, ale z vlastních naspořených peněz). Máme žádné nebo minimální možnosti na získání obecního bydlení, podnikových bytů, levných půjček pro mladé a seniory. Vše je podřízeno podmínkám trhu.

Na druhé straně je dobré vědět, že lze získat až 15 % ročního zhodnocení ze státem dotovaných a podporovaných finančních produktů. A to taky není špatné.

Pane Marku, děkuji vám za rozhovor. Na závěr vás poprosím o myšlenku, „krédo“, které vás inspiruje v práci i v životě.
Na profilu Skype mám napsáno: „Neustále je třeba snít, ale taky makat na splnění svých snů!“ A taky moudro mého dlouholetého kolegy, který už bohužel není mezi námi, v určité nadsázce: „Nejhorší je smrt z vyděšení.“ Asi mi rozumíte…

Tento článek/rozhovor vyšel před 10 lety. Informace v něm tedy již nemusí být aktuální, a proto vám doporučujeme, abyste je ověřili a dohledali si novější informace.