Damir Špoljarič: Podnikání mě začalo bavit a měl jsem pocit, že mohu něco tvořit

Jeho jméno sice moc česky nezní, firmu, kterou založil, ale určitě znáte. VSHosting patří mezi přední hráče ve svém oboru a stará se o více než 2000 serverů. Obrat koncernu je odhadován letos na téměř 100 milionů korun a já se Damira, který ho vybudoval na zelené louce, rozhodl zeptat, jak to dokázal.

Damire, vy jste svou firmu VSHosting zakládal už v 18 letech. Jak vás to tehdy napadlo?
Ve skutečnosti jsem začal již v 17 letech a den po 18. narozeninách jsem si běžel na úřad pro živnostenský list. Žádné velké plánování se tehdy nekonalo. Důvodem byla částečně snaha být více nezávislý na různých brigádách a na kapesném od rodičů. Hlavně mě to ale začalo bavit a měl jsem pocit, že mohu něco tvořit a dělat si to po svém. 

Založit firmu tak mladý není snadné. Určitě jste ještě neměl tolik zkušeností jako ostřílení byznysmeni, nebyla to pro vás trochu nevýhoda?
Tak já se ani dnes nepovažuji za „ostříleného byznysmena“. Nevýhoda je určitě v tom, že v úplných začátcích člověk až tak moc neřeší věci jako byznys plán, dlouhodobý rozpočet, strategii růstu, řízení rizik a podobně. Postupem času ta potřeba ale vyplynula tak nějak sama. 

Možná by mě to po teoretické stránce naučili na nějaké vysoké škole, já ale stále věřím tomu, že podnikatelská praxe mě toho naučila a stále učí mnohem více.

Inzerce | Chci tu být také

Proč jste se tehdy vůbec vydal cestou podnikatele a nevěnoval svůj čas spíše studiu jako většina vrstevníků?
Tak já se pokoušel studovat asi měsíc VŠE v Praze. Dodnes jsem ale nepochopil, v čem se skrývá ta údajná výhoda, že mě ve škole naučí to, co tam učí a mnoho let zpátky učili tisíce studentů. Osobně to považuji za zásadní koncepční vadu především státního školství. Mám pocit, že je odtrženo od reality a velice pomalu reaguje na vývoj trhu. 

Někdo mi nedávno říkal, že hlavní výhodu spatřuje v získávání nových kontaktů. Já preferuji takový způsob, že navazuji kontakty s lidmi, jejichž názory a informace a zkušenosti považuji za přínosné – např. majitele velkých mezinárodních firem. 

Je možné, že někdy budu litovat, že jsem vysokou školu neabsolvoval. Naštěstí doby, kdy se kvalita a zkušenosti jedince hodnotily podle toho, zda má titul nebo ne, jsou už snad pár let pryč. A abych nezapomněl, nejsem studijní typ a je otázka, zda bych vůbec byl schopen VŠE vystudovat.

Další nevýhodou nízkého věku je ale i určitá naivita. Nebyl jste i vy na začátku z něčeho trochu překvapený?
Ono je docela dost možné, že jsem i ve svých 26 letech stále naivní. Myslím si třeba pořád, že udělám v podnikání „díru do světa“. Dodnes mě překvapuje spousta věcí. 

Ono se to všechno nabalovalo postupně na sebe – klienti, nové technologie, vytváření různých smluv apod. Hodně mě na začátku překvapila komplikovaná byrokracie a jednání s úřady. Spoustu věcí, většinou technických, na kterých naše firma stojí, jsme si byli schopni na začátku řešit ve dvou lidech sami. Na jednání s úřady a vyplňování různých daňových přiznání jsme ale hned potřebovali využít služeb účetní firmy. 

Věřím, že složitá byrokracie spoustu nezkušených, ale potenciálně schopných podnikatelů může od podnikání odradit. Když jsme vstupovali na trh, tak spousta konkurenčních firem fungovala vzájemně na „kamarádské bázi“. Připadalo mi, že mezi nimi není žádná přirozená rivalita. Důsledkem toho však technologicky stagnovaly, což nám umožnilo se rychleji prosadit. 

Zajímavé byly i reakce některých konkurentů, když jsme začali získávat nové klienty a nezapadali jsme do jejich zažitého pohodového konkurenčního prostředí. Tehdy jsem pochopil, co to znamená, když se řekne, že má někdo „ostré lokty“.

Jak vás tyto srážky s realitou změnily? Změnilo se vaše vnímání podnikání?
Nezbylo než začít mít také „ostré lokty“, a to především obchodně. Z původní podoby firmy, která byla na začátku spíš jako zajímavá technologická hračka, se stal jasný cíl – být nejlepší a největší. 

Zásadní změna vnímání tedy byla v tom, že jsem si uvědomil, že podnikání je i o soutěžení s konkurenty, z čehož nicméně těží naši klienti, jelikož díky soutěži se snažíme stále zlepšovat naše služby a vymýšlet nové a užitečné přidané hodnoty našich služeb. 

Postupem času jsem si také firmu začal brát čím dál méně osobně a snažím se při rozhodování postupovat co nejvíce objektivně a strategicky. Na začátku bych si třeba nikdy nepřipustil skutečnost, že bychom firmu někdy v budoucnu třeba prodali, byť to zatím neplánujeme.

Kdybyste tedy začínal znovu s tím, co už víte, co byste udělal jinak?
Myslím si, že bych asi nic neudělal jinak. Neříkám, že všechno, co jsme udělali, bylo správně, ale právě to zkoumání nových věcí a získávání zkušeností je to, co mě hodně baví.

Firmu jste zakládal společně se třemi společníky. Proč ne sám?
Zajímavá otázka. Asi bych si na to sám netroufl, protože obor, který děláme, je velice technologicky a provozně náročný. Tehdy to vyplynulo z okolností. S jedním společníkem jsem byl od svých 15 let v občanském sdružení, které po Praze stavělo neziskové datové sítě v rámci czfreenetu. No a s třetím společníkem jsme se potkali až při realizaci první zakázky, kdy se ukázalo, že je nutné začít systematicky řešit i vývoj interních aplikací nutných k chodu firmy.

Jak to máte nastavené? Přece jen se říká, že už dva společníci jsou moc, natož tři…
Máme jasně stanovené kompetence. Zásadní věci konzultujeme a řešíme spolu. Něco je občas potřeba si interně vyříkat, ukazuje se ale, že tři společníci jsou výhoda. Já se například považuji spíš za vizionáře a jiný kolega je zase spíš analytik, který vidí rizika a překážky. Výsledkem je komplexní pohled na různé situace.

Co tedy jako vizionář děláte? Jaká je vaše náplň práce?
To je podobné jako se zeptat někoho na to, jak se stát leadrem (smích). Nepostupuji podle žádného návodu nebo doporučení, ani nevím, zda něco takového existuje. Nejdřív k té vizi. Mít vizi je důležité pro každou firmu. Je nutné vědět, kam má firma směřovat. Bez jasné vize se v tom plácáte a vaše denní pracovní náplň pak už sestává jen výhradně z rutinních činností a snahy přežít. Firma bez vize a jasného směřování pak nepůsobí důvěryhodně ani na klienty nebo pracovníky.

K náplni práce. Snažím se myslet hodně dopředu a především myslet komplexně. Snažím se predikovat chování trhu a požadavky klientů, být napřed, a tím eliminovat možné situace, které by nás mohly v budoucnu zaskočit. Mám jasnou představu, jak bude firma vypadat za rok, dva, pět let, a to i do těch nejmenších detailů. Je to samozřejmě „pouze“ vize. Dalším krokem je udělat všechno proto, aby se tuto vizi podařilo rozklíčovat na jednotlivé činnosti, úkoly a vizi naplnit, což se nám daří právě díky mým kolegům.

Proč jste se tehdy rozhodl zrovna pro tento obor? Určitě není jednoduchý, řeší se v něm složité technologické procesy a mnoho dalšího…
A víte, že ani přesně nevím? Ono to vzniklo tak nějak spontánně a nic jiného než „IT“ jsme pořádně neuměli a v té době jsme se motali právě kolem sítí, což se s naším oborem částečně překrývá. 

První server jsme umístili za účelem hostování vlastních soukromých stránek a následně jsme si začali hrát s virtualizací. Odtud také název VSHosting – virtual server hosting. S oblibou říkám, že jsme hned po Amazonu přišli na trh s cloudem.