Petr Růžička: Zabíjí nás ztuhlost. Sám jsem proseděl tisíce hodin před počítačem

Petr Růžička má rád pohyb. Cvičil jógu, bojová umění, jako jeden z prvních Čechů začal cvičit s železnou koulí zvanou kettlebell, později trénoval CrossFit. Dneska nejvíc času tráví vzhůru nohama, když trénuje stojku a učí se pohybu od izraelského učitele jménem Ido Portal. Svým žákům Petr radí, jak se lépe hýbat, jak se protahovat i posilovat a jak se udržovat v kondici. Co poradí podnikatelům?

Petře, naši čtenáři jsou převážně internetoví podnikatelé. Mnoho z nich tráví většinu dne sezením u počítače a nemá čas na příliš fyzických aktivit. Co byste jim jako odborník doporučil?
Pokud nemáte čas na pohyb, alespoň si často měňte pozici, ve které koukáte na monitor. To, co nás zabíjí, je ta ztuhlost, ne-pohyb. Já sám jsem před počítačem strávil tisíce hodin (od 18 let pracuji v oblasti počítačové bezpečnosti, i teď část svého času píšu různé studie nebo programuji), takže moc dobře vím, jaké to je, do něčeho se zabrat a sedět a sedět a sedět… Bez pohybu. Není to pro nás nic dobrého.

A co tedy konkrétně děláte, abyste neztuhl?
Asi vás to překvapí, ale snažím se hodně hýbat. Když čekám na metro, čekám ve dřepu. Když si hraji se svojí dcerkou, tak jenom nesedím, ale různě se protahuji. Doma mám žebřiny a mezi dveřními futry gymnastické kruhy, na kterých se houpu, visím, dělám shyby atp.

Hodně chodím (je třeba si uvědomit, že chůze není cvičení, jenom forma přemístění z bodu A do bodu B…). Když programuji nebo něco píšu, tak nesedím v jedné pozici moc dlouho. Člověk nemusí být „certifikovaný“ trenér, aby to pochopil – prostě se víc hýbejte.

Inzerce | Chci tu být také

Začněme ale postupně. Jaký vliv má na naše tělo dlouhé sezení u počítače?
Devastující. Tělo je výborná bonsaj a přizpůsobí se čemukoliv. I sezení. Ale má to svoji cenu. Stejně jako bonsaje jsou různě zprohýbané a pokřivené, i vaše tělo se začne tvarovat do židle nebo gauče.

Představte si, že si dáte ruku do sádry. A necháte ji tam pár měsíců. Ruka zbledne, zeslábne, ztuhne a ohýbat ji v lokti je problematické, ne-li nemožné. Páchne. Začnou na ní růst divné věci. A tohle přesně se pomalu děje vašemu tělu, když se nepohybuje.

Co tedy máme dělat, když skoro celý den musíme na počítači pracovat a nestíháme fyzické aktivity?
Jednak jak už jsem zmiňoval, měnit pozici u počítače. Jednak se zamyslet – týden má 168 hodin. Skutečně si nenajdu 3–5 hodin na pohyb? Chápu, že má člověk hodně práce, ale za všechno se platí.

To stačí tak málo hodin týdně?
Chce se mi odpovědět, že ne. Lidské tělo je stavěné na extrémní zátěž a výkon. Milióny let vývoje nás neformovaly tak, abychom seděli. Ale alespoň něco. Za 3 hodiny týdně se dá udělat dost, za 5 hodin ještě víc.

Co bychom v těch 3–5 hodinách měli dělat?
To, co neděláme ve zbytku týdne – tedy asi ne sedět (takže přijde vám smysluplný spinning?). Asi ne ležet, protože to děláte, když spíte. Vsedě máte pokrčená kolena, stehna se přiblíží k tělu, ohnutá ramena. Takže něco, kdy máte plný rozsah ohnutých kolen (dřep), kdy narovnáváte boky (mrtvý tah, kettlebell swing), něco, kdy dostáváte záda do plné extenze nebo flexe (předklon nebo záklon).

Tělo má rádo, když udržuje a má všechny varianty pohybu, všechno, co je schopno a co dokáže. Pokud sedíte, vlastně trénujete sezení – určitý pohybový vzorec a pozici těla. A je tedy potřeba dělat věci, které neděláte, doplnit tu pohybovou škálu.

Sezení se nám projevuje i na zádech. Doporučíte nějaká cvičení nebo jiné tipy, jak zádům ulevit?
Těch by bylo mnoho. Ale každému bez rozdílu doporučuji dřep – prostě si sednout do dřepu. A sedět. Klidně si dejte laptop na zem a místo sezení si u něj dřepněte. Dřep je nesmírně zdravá pozice – od kotníků, přes boky, páteř a trávicí systém – vašemu tělu dřep velice prospěje.

Přiznám se, že jsem o dřepech slyšel přesně to opačné. Prý zbytečně zatěžuje kolena. Je to tedy pro všechny, a to včetně lidí s korpulentnější postavou?
Prý… Je mnoho prý. Mohu vám s klidem sdělit, že 90 % „prý“ je nesmysl. Platí to i pro „fitness“ nebo zdraví. Dřep je pozice odpočinku, vždycky byla a bude – v dřepu se jedlo, debatovalo, odpočívalo, čekalo. Naše kolena jsou dělaná na plný rozsah pohybu. Žel, většina populace sedí nebo stojí, občas popojde a ten plný rozsah udělá jednou za měsíc. Pak nemůžete čekat, že budou klouby zdravé a silné, vazy a úpony připravené na okamžik, kdy uklouznete po banánu…

Kdyby dřepy byly špatné pro kolena, proč by nám evoluce dala v kolenním kloubu takový rozsah?

Malá odbočka – většina starších lidí nechce ani běhat maraton, ani zvedat metrák ze země. Mají problém s tím, vstát z křesla nebo z gauče. To je v podstatě neúplný dřep. Takže dřepujte, jednou se vám to může dost hodit…

Když se na názory „odborníků“ podíváte s nadhledem, tak vám dojde, že žijí v Matrixu – spěte 8–10 hodin denně, pijte pořád vodu, 5–6 jídel rozložených do celého dne, cvičte min 45 minut ideálně od 10–11 hodin. Mají ti lidé práci? Mají děti? Měli někdy nemocné děti? Reálný život je trochu jiný.

Takže nemáme věřit odborníkům?
Jak definujete odborníka? Roky studia? Diplom? Kravata? Vlastní praxe? Mám takové měřítko na odborníka na výživu – nejdřív mi ukaž, jak funguješ, něco zvedni, něco uběhni nebo něco předveď, abych viděl, že jenom nehladovíš a nekouříš cigarety, a proto máš vyhublou postavu. A za druhé si sundej tričko. Pokud budeš vypadat lépe než já, tak tě budu poslouchat. Ne nutně souhlasit, ale poslouchat budu. A většina lidí, co něco vypráví o jídle, tímhle sítem na odborníky rozhodně neprojde.

To samé platí pro všechno ostatní – mluvení na veřejnosti, vaření, programování – chci se učit od někoho, kdo ví, o čem mluví.

Existují trenéři v posilovnách, kteří zcela evidentně necvičí – jednak tak vypadají, jednak se hýbou hůř než stoletý slon. To samé platí pro jógu, pilátes, horolezectví atp. Chci se učit lézt po stěně od někoho, kdo leze jak veverka. Boxovat od boxera. Nechci se učit akrobacii od uklízečky.

Problém dnešního člověka je, že přestává uvažovat a vnímat sám sebe. Chová se k tělu jako k autu – přijede do servisu, k odborníkovi, odevzdá klíčky a řekne: „Opravte mi to.“ Tohle ale nebude nikdy fungovat, odborník na svoje tělo jsem já. Nikdo jiný neví, jak se cítím, co se zrovna kde děje a co se stane, když posunu levou nohu dopředu. Každý je odborníkem na svoje tělo, jenom se tak většina lidí nechová.

A jak bychom tedy měli jíst, pít a spát?
O tom by se daly popsat stránky a stránky. Ale jíst i pít tak, aby nám to vyhovovalo i pomáhalo. Vnímejte, co jíte a pijete. Co to s vámi dělá. Jak to vypadá, jak to chutná. Jestli se vám chce za hodinu spát. Jídlo by mělo sloužit jako lék, jako super palivo. Jídlo není „plnivo“, aby člověk neměl hlad. Knedlík, rohlík i chleba je plnivo. Často nás „jenom“ zacpe, aby byl plný žaludek, ale jinak tělu nic moc nepřinese. Pití to samé. Nejhorší je se odbývat.

Spánek to samé – dopřejte si dost spánku. Jestli si někdo myslí, že vyčerpaný, nevyspalý a unavený člověk je produktivní, tak se šeredně plete. Krátkodobě může málo spánku člověka „nakopnout“ (vliv stresových hormonů), dlouhodobě nás nedostatek odpočinku ničí.

Mluvil jste o dřepu, jak dlouho v něm máme být?
Každý den cca 30 minut (nemusí být v celku). Já někdy odpovídám na mail, někdy čekám na autobus, někdy koukám na film. Ale každý den v dřepu.

A jak se to na nás projeví? Pocítíme to nějak?
Jistě. Vaše trávení vám poděkuje. Časem i vaše kolena, kotníky, záda… Až budete starší, tak se nebudete zvedat ze židle jeřábem, ale zvládnete se postavit normálně.

Dnes se hodně propaguje práce vestoje. Jak se na ni díváte?
Hodně sedět je špatně. Hodně stát je taky špatně. Prostě hodně být bez pohybu je špatně. Ale je potřeba si uvědomit, že žádná pozice není špatná, jde jenom o kontext.

Ale co je hodně?
Velice relativní jednotka času. Když je mi 20, tak vydržím a snesu víc, než když je mi 40 – a týká se to jídla, alkoholu, probdělých nocí i nedostatku pohybu. Čím je člověk starší, tím víc by se o sebe měl starat a udržovat se pěkně funkční.

Co bychom měli nejvíce posilovat, aby naše tělo při sezení tolik netrpělo?
Nemyslím, že je nutné hned posilovat. Je jasné, že přirozeně některé části těla budou ochabovat (ty je potřeba posilovat) a některé se budou zkracovat (ty je potřeba protahovat). Ale myslím, že ta ztuhlost je asi horší než ochablost.

Pokud chcete nutně začít posilovat – dřepy a shyby udělají spoustu práce. Kupte si do firmy hrazdu – každý den pár shybů udělá celému vašemu týmu velice dobře.

A co pro slabší členy týmu? Třeba ženy…
Ženy? Slabší? Ženy jsou mnohem silnější než muži, možná ne fyzicky, ale zažil jste někdy někdo porod? Já mám za sebou velice extrémní tréninky a zátěž, ale dodnes smekám před svojí ženou, že mnohahodinový porod zvládla.

Pokud máte slabší členy týmu, je to výborná příležitost zesílit. Na začátku stačí z hrazdy „jenom“ viset, několik minut denně a garantuji vám, že vaše ramena a krk vám budou děkovat. Je to těžké? Jistě. Ale kdyby to bylo lehké, tak na to stojí fronty…

Mluvil jste o protahování. Co a jak protahovat?
Možná přesnější výraz je mobilizovat. Umožnit svobodu kloubům, aby měly plný rozsah pohybu. Je dobré pracovat s krkem a rameny (sezení celou strukturu spojuje, ono to pak celé ztuhne a je to špatně).

Pracujte s rameny, kroužení celými pažemi atp. Je potřeba mít mobilní a funkční hrudní páteř, protahujte určitě přední i zadní stranu stehen, dopřejte svojí páteři rotace…

Bylo by toho hodně, ale lépe se to ukazuje (byť jenom na videu, než se o tom píše).

Všimněte si, že když hodně sedíte, tak má člověk tendenci zvednout ruce nad hlavou, do tvaru „V“ a protáhnout se (případné zívnutí není na závadu).

Doporučíte třeba nějaké cviky po ránu, které nám mohou pomoci?
Já po ránu skoro vždycky kroužím kotníky, koleny, nějakou dobu si sednu do dřepu (zase…), když si čistím zuby třeba, kroužím chvilku hlavou. Nic zázračného.

Cvičíval jsem dřív ráno hodinu, někdy dvě jógu, ale to jsem ještě neměl dcerku.

Je lepší cvičit ráno, večer, nebo přes den, když to zvládneme jen jednou denně?
Je to otázka preference. Najdete spoustu argumentů, proč cvičit od 9–10 nebo od 17–18, ale pokud máte práci a rodinu, tak se to tak nějak nedá. Můj trénink je často od 22–23 – doma je klid, všechno spí, práce hotová, takže mohu dělat v klidu stojky. Je to ideální? Rozhodně ne, ale jindy často čas nemám.

Pojďme se na to podívat i z další stránky – jaký vliv má dlouhé sezení na naši fyzickou kondici, pracovní efektivitu a celkově na naše zdraví?
Výborně vám ztuhne páteř, začne jí chybět jak rotace, flexe i extenze (natažení i ohyb), ramena se vám přesunou dopředu v důsledku zkrácení prsních svalů, ramena a krk ztuhnou dohromady, ochabnou vám břišní svaly a svaly na zadku, zkrátí se hamstringy (dvouhlavý sval stehenní – zadní strana stehna), zkrátí se svaly bederní části páteře, ochabnou naopak mezilopatkové svaly – mohl bych pokračovat dál a dál.

Kvůli povrchnímu dýchání se začne jinak okysličovat celé tělo (nedostatečně), tekutiny v těle díky ne-pohybu přestanou dobře obíhat. Celková ztuhlost je příčinou většího vyčerpání a podobně.

Jsem také přesvědčen, že člověk hloupne, jestliže se přestává hýbat.

A na čem všem se to konkrétně může projevovat? Třeba bolest hlavy, zkrácení života…
Zhoršení zdraví, člověk se za nějaký čas začne cítit špatně, začne ho pobolívat to či ono. Prostě kvalita života se změní, a to k horšímu. Nedostatek pohybu ovlivňuje i psychiku, a to dost významně.

Ohledně toho dýchání, slyšel jsem, že je vhodné se třeba jednou za hodinu zhluboka nadechnout. Je to pravda?
Dech je velice důležitá součást života. Jak dlouho vydržíte bez dechu? Dlouho ne… Takže dýchat je důležité. Dech je život. Jóga o dechu pojednává velice podrobně, stejně tak čínské nauky, dech je součástí tréninku běžce, boxera i vzpěrače.

Dech je spojený s meditací, uklidněním nebo stresem, strachem nebo pohodou.

Většina lidí dnes dýchá tak, aby se neudusila – povrchně, mělce, málo. Ačkoliv to stačí pro jejich aktivitu, pro např. sezení, jejich tělo potřebuje mnohem víc. Méně nádechů a výdechů za minutu, ale za to mnohem, mnohem hlubší nádech a výdech.

Existuje nějaké minimum, co bychom pro zlepšení svého zdravotního stavu měli každý den udělat?
Naše tělo je výsledkem miliónu let těžké práce v nepříznivých podmínkách. Je postavené na vysoký výkon a ve chvíli, kdy nespí, tak se hýbe. Nikdy nebude v normálním stavu, pokud člověk nemá pohybu dostatek. Proto minimum? To je „milion dollar question“. Záleží, co člověk chce.

Co tím myslíte? V našem případě je to člověk, co tráví většinu času na počítači, ale zároveň chce být fit a předejít tomu všemu, co jste popisoval.
Za prvé – za všechno se platí. Za druhé – člověk nemůže mít všechno. Za třetí – 30 minut jednou za dva dny je lepší než nic.

Máte opět nějaké tipy, které můžeme praktikovat přímo v kanceláři?
Nařiďte si minutku/timer a každých 30 minut vstaňte od počítače a rozhýbejte se. Vynikající je také hrazda.

V kanceláři můžete klidně udělat 10 kliků a 10 dřepů a dělejte to každé dvě hodiny. Za 8 hodin budete mít 40 od každého a to vám zajistí alespoň nějaký pohyb. Nepotřebujete nikam chodit, nepotřebujete žádné vybavení. Asi se u toho ale zapotíte, to ano.

Nebo si rozbalte podložku na jógu a místo oběda si dejte dvacet minut pozdravy slunci.

Můžete se protahovat, ať už vsedě, nebo vestoje, rozhýbávat krk a ramena, dělejte klidně stojku – ale hlavně se začněte víc hýbat.

Spousta lidí běhá. Je to pro nás nejlepší způsob pohybu, jaký můžeme dělat?
Asi tu spoustu lidí překvapím, ale myslím, že rozhodně ne. Běh je jedním ze základních vzorců lidského pohybu, ale majorita dnešní společnosti je dost slabá na to, aby běhala. Jejich tělo není připravené na běh. O tom, že nevědí, jak běhat, ani nemluvím. Pomalý vytrvalý běh po asfaltových chodnících není úplně ideální záležitost.

Jak by tedy měli správně běhat?
Jak? Jako šelma – tiše, měkce, elegantně, rychle. Ale já nejsem člověk, co často běhá (tzv. odborník), teď v podstatě neběhám vůbec. Je dobré se poradit s někým, kdo tomu rozumí, třeba „Běžecká škola“ Miloše Škorpila má dobré jméno.

V čem je běh tak špatný?
Běh sám o sobě není nic špatného, právě naopak. Otázka je, jak současný člověk běhá. Běžte se podívat do Stromovky a to, co uvidíte, je k pláči – běžci dupou, mají velmi prohnutou bederní páteř, jejich kotníky plandají na všechny strany, tělo strnulé, ramena slepená s krkem. Jasně, běhají. Ale za tenhle styl jejich tělo zaplatí.

Naše nohy ale nejsou dělané na tlusté podrážky běžeckých bot. Stejně tak jim určitě neprospívá tvrdý, jednotvárný povrch. Ale běhejte bosi v písku, bahně, v jehličí a ve vodě, do kopce, z kopce, skákejte z kamene na kámen – to je ono. Potom budou vaše nohy a vaše tělo fungovat a vypadat úplně jinak. Našemu tělu vlastně trochu prospívá chaos – opakované stejné pohyby jsou jednak trochu nuda, jednak časem vedou k opotřebování a zranění.

Proč je ale podle vás dnes tak populární?
Sám jsem běhal hodně, každý den hodinu a půl, někdy dvě hodiny v kuse. Dělal jsem hodně bojová umění a jsa zblbý filmy jsem usoudil, že abych byl bojovník, musím hodně běhat. Byla to obrovská chyba, ale stalo se. Jistou zásluhu na tom mají firmy, co vyrábějí sportovní vybavení (běhat bez pěkných bot je přece hloupost, člověk musí být pořádně sportovně oblečený, aby sportoval).

Další věc je, že popobíhat jakoby zvládne každý a skoro všude. Běh je vcelku dost „jednoduchý“.

Jednou mě napadlo, že si koupím stádo rotvajlerů a pitbullů a budu je pronajímat v parku běžcům. Vždycky pejska za nimi pustím – a to bude potom běh. Takhle se běhalo – v boji, ve válce, při lovu. Když vás někdo bude chtít zmlátit, tak mu nemůžete „odjoggovat“, musíte běžet o život.

Běh je jenom jedna malá součást lidského pohybu, jenom běhat rozhodně nestačí, bude vám chybět příliš mnoho.

Jak se díváte na různé ty nástroje a aplikace, které běžcům měří různé statistiky a podobně?
Jako člověk, který se celý život pohybuje v IT, jsem z toho nadšený. Data, grafy, křivky, rady jak a kdy a proč. A je to barevné! Pokud posbíráme dostatečné množství dat, obrovské množství, jsem víceméně přesvědčený o tom, že najdeme zajímavé souvislosti. Ale pořád nezaznamenáváme dost. Lidský život má mnohem víc proměnných než tep, uběhnutou vzdálenost nebo počet opakování.

No a jako člověk, co se zajímá o pohyb, lidské tělo a život, mám zvláštní pocit. Nikdo zatím nedokázal udělat lepší počítač, než je lidský mozek. Nikdo neudělal složitější mechanizmus, než je lidské tělo. A my se něco snažíme změřit „chytrým“ telefonem? Hahaha… Nahrazujeme nejdokonalejší „bio-stroj“, který existuje, něčím řádově hloupějším. Máme obrovskou škálu pocitů, senzorů v lidském těle, vnímáme jako žádný robot – jenom to neumíme poslouchat. Koukáme na grafy a barvičky a statistiky. Jak pošetilé…

Jaký je tedy nejzdravější pohyb pro člověka?
Přirozený pohyb, pohyb, na který je naše tělo stavěné – to nejsou ani posilovací stroje, často ani činky. Běžte se podívat na hřiště na malé děti – skáčou, hopkají, běhají, lezou na všechno, co jde, houpají se, sprintují (neviděl jsem nikdy dítě, které jogguje), když dělají bábovky, tak jsou ve dřepu, když je něco nebaví, tak to nedělají, neřeší, jestli se ušpiní nebo spadnou… Nepočítají ani série, ani opakovaní, nerozcvičují se, ani nemají iontové nápoje – ony si hrají. To je přirozený, zdravý pohyb – hra, zábava. Ne workout.

Ale ať budete dělat cokoliv – hlavně, ať vás to baví. Vždycky najdete někoho, kdo vám bude říkat, že to děláte špatně, že se dá dělat něco jiného, že je to či ono lepší. Poslouchejte sami sebe, pokud vás to bude bavit a bude vám to dělat dobře, tak je to aktivita pro vás.

Takže lze říci, že jsme to jako malí dělali správněji než dnes?
Zcela jistě ano.

Dovolte mi ale otázku na tělo, proč tedy sám děláte tolik mnohdy extrémně namáhavých činností, když to děti nedělají. Dítě, co dělá v parku stojku, jsem také neviděl.
Jednak stojka není nic extrémního, je to fyzicky dost jednoduchá záležitost (stojka, to není otázka síly. Je to otázka koordinace svého těla vzhůru nohama, což je ta nejhorší kombinace, co se dá udělat). Jednak asi všichni moji synovci a neteře a děti kolem dělají na zahradě různé hvězdy, kotrmelce, staví se na hlavu a tak podobně. Ke stojce je pak jenom krůček.

Stojka, stejně jako mnoho dalších pohybových vzorců, vám dává větší svobodu v pohybu. Když se umíte postavit na ruce, tak si dokážete „hrát“ mnohem lépe a s volností – dokážete zaměnit nohy za ruce a naopak. Když umíte viset na větvi, super, když přeskočíte potok, taky bezva. Stojíte na rukou? Fajn, další kousek do puzzle. Stojka (gymnastická, nehybná stojka) je v podstatě pro člověka dost nepřirozená pozice, nicméně má svoje výhody. Mimochodem na golfu, lyžování, hokeji etc. nic přirozeného taky nenajdete.

Často se také doporučuje chůze. Mnohdy čtu i minima, kolik bychom měli ujít. Jak to s chůzí je?
Chůze je fajn. Ale chůze není cvičení (tedy pokud člověk není hodně, hodně mimo kondici). Je jistě lepší chodit než jezdit v autě. Na druhou stranu – pokud pracujete v košili, saku a kravatě, tak prostě nemůžete ve svých krásných italských kožených botách v létě jít 5 km po Praze do kanceláře, protože tam dojdete a můžete se vykoupat. Takže to oblečení (a i ta práce) nás vlastně nutí nechodit.

Naši předkové údajně chodili cca 10 km denně jenom sběrem potravy. Děda mojí ženy chodil do školy každý den 10 km tam a 10 km zpět. Na Šumavě. V létě, v zimě. To dneska asi dělá málokdo.

Tělo je výborně navržené a chůze mu prospívá – pokud jdete dobře, tak si protahujete páteř, svaly, šlachy – v podstatě regenerujete.

K tomu všemu patří i správná strava. Co by měli lidé, co dlouho sedí, jíst a pít?
Měli by chápat, že pokud se Michael Phelps láduje hamburgery, tak je to proto, že on může jíst (skoro) cokoliv, a stejně to všechno vyplave (co mu to udělá v dlouhodobém horizontu, je věc druhá). Stejně jako cyklista na Tour de France – profesionální sportovci mají obrovskou spotřebu energie.

Na druhou stranu někdo, kdo se skoro nehýbe, kouká na monitor a majoritu času prosedí – tenhle člověk moc energie nepotřebuje. Zakončil bych slovy Michaela Pollana: „Jezte jídlo. Ne moc. Většinou zeleninu.“ Jezte jídlo (to, co vyrostlo, běhalo nebo skákalo), ne potraviny (co někdo vyrobil), nejvíc pijte vodu.

A stejně jako s pohybem nebo určitou pozicí, to samé platí i pro jídlo – není špatné ani dobré jídlo, záleží na situaci, člověku, čase, ročním období, aktivitě atp.

Pojďme to na závěr vzít trochu zeširoka. V dnešní době má sedací povolání stále více lidí. Jak se podle vás na lidstvu projeví?
Špatně. Už dneska jsme generace, která o těle (z lékařského hlediska) ví nejvíc, ale je nejslabší, nejméně schopná. Máme elitu, vrcholové sportovce, kteří nám připomínají, co bychom mohli dokázat, kdybychom chtěli.

Ale celkově, jako lidstvo jdeme fyzicky velkou rychlostí dolů a to je špatně. Naše tělo prostě nebude v pořádku bez zátěže. Možná se postupně zkroutíme a zmenšíme a zeslábneme, ale to bude lidstvu dlouho trvat. A než se tělo změní, tak to bude hodně bolet.

Kolují zvěsti, že se lidé, co většinu dne prosedí, dožijí méně. Je to pravda?
Řekl bych, že to nejsou zvěsti. To je fakt. Jsme dneska velice dobří v prodlužování života, stejně tak dokážeme spoustu věcí v těle „opravit“. Ale sezení tělu rozhodně neprospívá.

Mohou se lidé, které dlouhé sezení trápí, obrátit třeba na nějaké odborníky? Doporučil byste jim něco?
Trápí někoho dlouhé sezení? Nebo to, co se mu stane, když dlouho sedí? Doporučil bych jim… pohyb. Překvapivé, chápu.

Člověk může dělat cokoliv, doslova cokoliv. Ale za všechno se platí. A je jenom potřeba si tohle uvědomit. Za všechno se nějak platí. Každý si musí zvážit, za co chce platit – časem, penězi, bolestí, komfortem, pohodlím, úsilím.

Tento článek/rozhovor vyšel před 10 lety. Informace v něm tedy již nemusí být aktuální, a proto vám doporučujeme, abyste je ověřili a dohledali si novější informace.