Jak svou kariéru nastartovala sedmnáctiletá zpěvačka Sharlota?

Šarlota Frantinová není podnikatelka, ale na svůj věk je mimořádně aktivní. V sedmnácti letech natáčí prvotřídní videoklipy, píší o ní populární média a její písničky poslouchají tisíce fanoušků. Napadlo mě udělat pro dnešek změnu a zkusit vyzpovídat právě ji. Co mi řekla a lze z toho něco vztáhnout i na podnikání?

Šarloto, nás dva spojuje podobná střední škola, kde se vyučuje třeba právo, kriminalistika a podobně. Jak se holka jako ty na takovou školu dostane? Čím jsi chtěla být?
Jednoduše, nevěděla jsem, na jakou školu chci jít, a tohle byla jediná alternativa, o které jsem myslela, že mě bude bavit. Na moji školu se dostane prakticky každý. Ale zůstane tam jen ten, kterého to baví nebo zajímá. Stále nevím, čím chci být, ale chci, aby mě to bavilo.

A jak se z takové školy dá vydat cestou popové zpěvačky?
Spíše ze zpěvačky kriminalistkou, dá se říci. Jednoduše může dělat člověk cokoli, když to dokáže zvládat.

Kdy ses začala věnovat zpěvu?
Zpívám už od mala, ale zpěvu a jeho projevu se věnuji aktivně teprve 3 roky, od té doby, co jsem s Abdem nahrála Do rána.

Inzerce | Chci tu být také

Úspěch této písně tě tedy motivoval začít se zpěvu věnovat více?
Ano, rozhodně.

Ty střední ještě studuješ. Jak se na to, co děláš, dívají tví učitelé? Podporuje tě nějak škola?
Mám tam pár učitelů, kteří se o mě zajímají a podporují mě v tom, co dělám, a za to jim velice děkuji. Škola jako škola. Mě nikterak nepodporuje a ani to nechci, rozdmýchává to jen nenávist v ostatních spolužácích.

Proč právě nenávist? Když vidím komentáře pod tvými videoklipy, fotkami a statusy, tak jsi pro mnohé mladé lidi doslova sex symbol.
Právě naopak, mnozí tomu nechtějí věřit, ale jsem spíš černá ovce školy. Lidé mě nemají rádi a já se je snažím nevnímat. Dokud mě lidé nepoznají více do hloubky, mají na mě jistý názor převzatý od dalších lidí a mě na druhou stranu nebaví je o opaku přesvědčovat, takže je to jenom na nich, jak moc mě chtějí znát.

Chodím tam, protože mě zajímá, co studuji a co bych mohla do budoucna dělat, ne co si o mně říká každý za rohem.

A proč si myslíš, že jsi zrovna černá ovce školy? Jak se to třeba projevuje?
Nemyslím, vím. To prostě nejde přehlédnout.

Pramení tenhle pocit z chování učitelů, nebo z chování spolužáků?
Jen spolužáků. Jsou nevyzrálí. A proto ještě nedokážou ocenit dřinu a práci, která za tím vším stojí, mají jen plnou pusu řečí.

Je za tebou vidět obrovský kus práce. Jak to všechno při škole stíháš?
Jedna z věcí, na kterou jsem velice pyšná, je, že zvládám povinnosti i zábavu. Je to nejskvělejší pocit, co může být, a rodiče jsou s vyznamenáním asi taky spokojeni.

Je ti sedmnáct a nadšených holek, co by se rády živily zpěvem, je hodně. Jak se ti povedlo prorazit?
Je to vlastně všechno náhoda. Ale dělala jsem vše podle sebe, bez ohledu na ostatní a ono to nějak prostě vyšlo. Člověk si má stát za svým názorem.

Jako laik si to neumím představit. Jak těžké je prorazit?
Na to není žádný recept ani pravidlo, buď to vyjde, nebo ne.

Určitě lze ale štěstí jít nějak naproti, ne?
Stačí nebýt líný. To je začátek.

Co byl takový tvůj první největší úspěch?
Stoprocentně Do rána. To nám pomohlo se odrazit a umetalo nám to cestičku k další tvorbě.

Jak to? Dostali jste novou inspiraci nebo třeba přímo posluchači řekli, co by od vás chtěli slyšet?
Ne, drželi jsme se podobného tématu, jelikož to tady nikdo jiný nedělal.

Spolupracuješ s nějakými hudebními společnostmi nebo s něčím takovým?
Spolupracuji s hudební agenturou Championship music a jsem součástí hudebního nakladatelství Blakkwood records.

Šarlota byla i v pořadu Touha s Tomášem, s jehož autorem jsem rovněž udělal v minulosti rozhovor.

Jak taková spolupráce probíhá? Co vše obnáší?
To už jsou pro mě moc formální otázky. Je to hlavně založené na komunikaci.

A ta agentura tě oslovila sama? Nebo ty ji?
S agenturou většinou komunikuje Jakub (Abde). Takže nemám, co více odpovědět. Oslovili oni nás.

A konzultujete tvorbu nějak, nebo prostě tvoříte, co chcete? Jak to chodí?
Konzultujeme, ale v podstatě to, co chceme. Jedno s druhým.

Mají na tebe nějaké požadavky? Co máš zpívat, co vytvářet, jak vystupovat…
Většinou je vše na nás. Oni můžou mít ohledně toho nějaký požadavek, samozřejmě. Vycházíme si vzájemně vstříc.

Jak tě ve tvé tvorbě podpořili rodiče?
Podpořili mě v ní na sto procent a vždy podpoří. Ať už to budou huby plný semene (část refrénu skladby Perníková – pozn. red.), nebo cokoli jiného.

Tvoje už zmíněné videoklipy a fotky jsou mnohdy docela vyzývavé. Je to tvůj styl?
Vyzývavý je v průmyslu dnes každý a mně už to právě ani nijak zvláštní nepřijde. Někdy mám chuť se oblíkat takto, jindy takto. Nejčastěji mě člověk ale potká ve volných klučičích věcech s kšiltovkou.

Myslíš si, že to je úměrné tvému věku?
Ano, můžu se oblékat, jak chci, mám to zažitý. Do klučičích volných věcí mě máma oblíkala už od mala. Celkově si myslím, že otázka oblékaní už je takové klišé a lidé, kteří to řeší, mi přijdou velice povrchní.

A svoje kostýmy a celkově svou vizáž si vytváříš sama, nebo na to někoho máš?
Na každé vystoupení se oblékám výhradně sama. Nenechala bych si do toho mluvit, když si to chci vzít na sebe, tak si to prostě vezmu.

Zpíváš i s populárním hiphoperem Abdem. Jak jste se vy dva potkali?
Potkali jsme se náhodně na akci na podzim 2011.

Co vás na sobě tak zaujalo, že jste se dali dohromady?
Nezaujalo nás vůbec nic, on rapoval a já zpívala a jenom jsme to z hecu spojili.

Myslíš si, že ti toto spojení pomohlo i v kariéře? Byla bys bez Abdeho tak vidět jako dnes?
Bez Abdeho bych nikdy nebyla, kde jsem teď, ale i naopak. Je to můj parťák. A i když jsem na něj často nepříjemná, on ví, že ho mám ráda a jsem mu za vše moc vděčná.

V jednom z tvých videoklipů s Abdem hraje i Ben Cristovao. Jak se vám povedlo získat takovou celebritu?
Tohle spunktoval Jakub, Ben je skvělý člověk bez zábran a to, že v nás viděl potenciál, byla jeho iniciativa. Jinak by to přece neměl důvod natočit. Do teď si toho vážíme.

Jak dlouho se takový klip točí a co vše to obnáší?
To je různé. Podle toho, jak chcete, aby videoklip vypadal. A jak moc náročné chcete točit scény.

S popularitou, kterou sis získala, se objevuje i kritika. Jak s ní pracuješ?
Jednou nahoře, jednou dole, závisí to na náladě. Nejlepší je nic nekomentovat a vše nechat být. Ale někdy to prostě nejde a snažím se bránit, někdy to jde po dobrém, někdy po zlém. Člověk se to musí naučit ignorovat, ale zároveň k ní nebýt dočista slepý.

Jaký měla tato popularita dopad na tvůj soukromý život?
Do teďka jsem to v podstatě ani nepocítila, a když ano, stejně jsem si to naplno neuvědomovala. Teď to člověk prostě někdy pozná, když dělá takové obyčejné věci, jako jsou nákupy, chození do fitka a tak. Šeptání a pohledy se nedají přehlídnout.

Co budeš dělat, až dokončíš střední? Chystáš se na vysokou?
Stopro, čím dýl studuji, tím si prodlužuji mládí, to si spousta lidí neuvědomuje. Všichni se hrnou do práce, i když mají příležitost ještě stále více poznávat. Všechno má svůj čas.

Jak bys chtěla svou kariéru dál rozvíjet? Jaký máš cíl? Na co se můžeme těšit?
Chci zkoušet nové a nové věci, jednou udělat pop, potom punk, potom rap, nikdy nevím, co mě napadne. Dělat to pro lidi a zároveň, abych uspokojila vlastní uměleckou duši. Cíl nemám, jsem teprve na začátku. Jediný, co vím, je, že v bližší době se mě moji hateři jen tak nezbaví.

Tento článek/rozhovor vyšel před 10 lety. Informace v něm tedy již nemusí být aktuální, a proto vám doporučujeme, abyste je ověřili a dohledali si novější informace.