Slabší strana smlouvy a její ochrana: Kdo, kdy a jak?

S pojmem slabší strana se můžete v oblasti práva setkat celkem často. Obzvlášť ve smluvním právu, kde vždy figurují dvě strany a ve většině případů je jedna z nich slabší. Nový občanský zákoník (dále jen NOZ) s tímto pojmem často pracuje. Ale přesné vymezení v něm budete hledat jen marně. Proto se nabízí otázka: „Jak se taková strana pozná?“ Začněme tím, že zapomeneme na ustálené dogma, že slabší stranou jsou spotřebitelé, nájemníci a nesvéprávné osoby. To by totiž bylo až podezřele jednoduché.

V právu obecně platí pravidlo, že všechny jeho subjekty jsou slabší strany a jako takové musí být vždy chráněny – zásada rovnosti. To se nepopiratelně uplatňuje například v trestním odvětví. Jenže z hlediska soukromého práva si nejsou všichni lidé rovni, což je samozřejmě logické. Přílišná ochrana koliduje s mnoha principy závazkového práva. Naštěstí se jedná o evropský standart, a tak se i my můžeme těšit určitému stupni ochrany. I přes to je zákoníku vyčítána nedostatečná ochrana. Možná proto, že se v NOZ setkáme spíše s ochranou konkrétní než plošnou. Nic se v něm nepaušalizuje a každý případ je tedy potřeba hodnotit zvlášť.

§ 3 odst. 2 NOZ – základ ochrany

V kontextu nás bude nejvíce zajímat písmenko c) § 3 odst. 2 NOZ – „Nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých.“ K tomu by se dal přiřadit ještě § 8 NOZ, ve kterém se píše, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Z těchto ustanovení jasně vyplývá několik věcí. Slabší stranou budou vždy osoby bez plné způsobilosti k právním úkonům. To znamená lidé nezletilí a pak ti, kterým byla svéprávnost z nějakého důvodu omezena. A samozřejmě ti, vůči kterým někdo zneužil právo nebo své nadřazené postavení.

Dál už to tak jednoduché nebude. Jak už jsem psala, vše se posuzuje individuálně. Takže zde uvedu dva typy situací, které by vás mohly zajímat.

Inzerce | Chci tu být také

Podnikatel jedná se spotřebitelem v rámci své podnikatelské činnosti:

V těchto případech je za slabší stranu považován spotřebitel. Existuje pro to dokonce opora v NOZ, konkrétně § 433 odst. 2. To proto, že se na straně podnikatele předpokládá znalost a vzdělání v daném oboru. To by bez diskuze obstálo v situacích typu – klient a banka, klient a obchodní řetězec atd. Jenže v České republice je možné podnikat od 18 let (někdy i dříve) a najdeme zde i opravdu maličké podnikatelské subjekty. Proto je v zákoně napsáno slovní spojení „Má se za to, že…“ To znamená, že se jedná o vyvratitelnou domněnku. Díky tomu je možné u soudu prokázat, že právě podnikatel byl slabší stranou. Stává se to především v případě, kdy podnikatel (neprofesionál) jedná se spotřebitelem (profesionálem).

Podnikatel jedná s podnikatelem v rámci svých podnikatelských činností:

Tady je ochrana skutečně minimální. Předpokládá se oboustranná profesionalita. Podnikatelé mají ze zákona jen obecnou ochranu a opět se řeší, kdo je v daném případě v oboru zběhlejší. Nebo jestli například jedná velká společnost, jako je ČEZ, s malým, proti ní bezbranným dodavatelem.

Slabší stranou může být každý

Z výše uvedených informací jasně vyplývá, že se v pozici slabší strany může ocitnout opravdu každý. Při uzavírání smlouvy s druhou stranou si vždy předem uvědomte, koho z vás bude při sporu zákon chránit. Ptejte se sami sebe:

• Zda máte v oboru delší praxi.
• Jestli jste větší společnost.
• Kdo má v oboru lepší vzdělání?
• Jedná druhá strana v rámci své podnikatelské činnosti nebo jako spotřebitel?

Podle toho si můžete smlouvu uzpůsobit a předejít tak soudním sporům v budoucnosti.

Lichva a neúměrné zkrácení

Teď se podíváme na dva instituty v NOZ, které mají za úkol chránit slabší stranu v konkrétnějších situacích. Povědomí o lichvě má asi každý, co je ale neúměrné zkrácení už není tak všeobecně známá informace. Bohužel hned na začátku začnu špatnou zprávou.

Pokud jste jako podnikatel během své podnikatelské činnosti uzavřeli problematickou smlouvu, tak máte kvůli § 1797 NOZ smůlu. Ochranná křídla ustanovení lichvy a neúměrného zkrácení se na vás nevztahují. Jednoduše se zrušení smlouvy podle daných paragrafů nedovoláte. Zákon vám tím vlastně dává najevo, že když už se pouštíte do podnikání, měli byste svému oboru rozumět.

Využít tyto instituty můžete tehdy, jestliže jednáte jako podnikatel mimo podnikatelskou činnost nebo jako obyčejný spotřebitel. Lichva je velmi známý pojem a je v nyní účinném občanském zákoníku samozřejmě obsažena. Zato neúměrné zkrácení je novinkou. Dříve se u soudu vymáhalo skrze lichvu, ale kvůli přehnaným požadavkům málokdo uspěl. Ale teď už k jednotlivým paragrafům.

Stará známá lichva

§ 1796 NOZ popisuje lichvu a dvě podmínky, které musí být při uzavírání smlouvy splněny, aby se o ni skutečně jednalo:

• Druhá strana musí využít vaší tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti. (Stačí jen jedna z položek.)
• Na základě podepsané smlouvy vznikne hrubý nepoměr vzájemného plnění, které může směřovat i vůči třetí osobě.

Je důležité, aby byly splněny obě dvě podmínky najednou. Často se totiž stává, že si lidé půjčí peníze za nepřiměřený úrok v době, kdy by se dala jejich finanční situace  řešit ještě jinak. A k tomu navíc smlouvu podepíší v klidu, bez nátlaku a časové tísně. V takovém případě nemají nárok na prohlášení smlouvy za neplatnou.

Pro názornost uvedu příklad, který možná vypadá jednodušeji, než je. Pan A začne stavět dům. V polovině stavebních prací přijde o práci. Tím pádem mu dojdou peníze a stavba se nehýbe. Je ve stresu, protože jeho rodina očekává, že se za pár měsíců přestěhují. Navíc jim vyprší nájemní smlouva. Tak se rozhodne zajít za kamarádem, panem B. Ten mu peníze půjčí, ale pouze za předpokladu, že mu je vrátí se 60% úrokem. Pan A na to bezradně kývne.

Jedná se o lichvu? Mnoho lidí by odpovědělo, že ano. Důležité však je, jak by řešení pana A posoudil soud. To se dá jen těžko odhadnout, ale zkusit to můžeme. Jistě by se zkoumalo, jak dlouho panu A trvalo, než za panem B zašel. Zda zkoušel mezi tím najít jiné zaměstnání. Jestli by se stavba dala případně zakonzervovat atd. Nikdy se na takovou situaci nedá pohlížet jednoznačně. Nemůžeme prostě říci, že panu A by jako nezaměstnanému banka nepůjčila a rodina by neměla kde bydlet. Už jen proto, že mnohem rozumnější by bylo prodloužit nájemní smlouvu a stavbu pozastavit.

Neúměrné zkrácení v praxi

Neúměrné zkrácení najdeme v § 1793 a násl. NOZ. Zajímavé pro vás bude v situaci, kdy budete uzavírat smlouvu o vzájemném plnění. Nejčastěji se jedná o klasický prodej věci.

Př.: Jedna strana prodává druhé straně věc, o které neví, jaká je její skutečná hodnota. Druhá strana ovšem skutečnou hodnotu zná a ví, že je v hrubém nepoměru vůči smluvené částce. Ale rozhodne se nechat si tuto informaci pro sebe. Smlouva se podepíše a strany si vymění plnění. Za pár týdnu se první strana dočte v novinách, že věc, kterou prodala, měla mnohem vyšší hodnotu. Dříve by se s tím musela smířit. Po nabytí účinnosti NOZ se ale může odvolávat na paragraf o neúměrném zkrácení. A v tomto případě nejspíš úspěšně. Druhá strana by se mohla vyhnout zrušení smlouvy a doplatit prodejci peníze do adekvátní ceny věci.

Jiná věc by byla, kdyby druhá strana neměla o skutečné hodnotě věci ani tušení. Pak by si ji mohla nechat za smluvenou cenu. Toto právo se neuplatní ani v případech, kdy nelze výši zkrácení již zjistit. A také když se tak strany předem dohodly nebo to vyplývá z jejich zvláštního vztahu (§ 1794 NOZ). Právo na rušení smlouvy pak zanikne, pokud nebylo uplatněno do roku od jejího uzavření (§ 1795 NOZ). Zajímavá informace je i ta, že se § 1793 dá uplatnit i pro darovací smlouvu.

Tento článek/rozhovor vyšel před 10 lety. Informace v něm tedy již nemusí být aktuální, a proto vám doporučujeme, abyste je ověřili a dohledali si novější informace.