Petra Větrovská: Začínala jsem jako kodérka a přidávala jsem odkazy do katalogů

Na internetu najdete řadu článků o Petře Větrovské. Je totiž přední konzultantkou PPC a je opravdu profesionálkou ve svém oboru. Za hodinu konzultace si účtuje 2000 Kč a své klienty si velmi pečlivě vybírá. Žádný ze zmíněných článků ale nepojednává o tom, jak toho všeho vlastně dosáhla a jak získala tolik zkušeností. Rozhodl jsem se to napravit a článek napsat.

Petro, na začátek jednoduchá otázka. Proč zrovna PPC? Co tě na něm tak baví?
PPC mě nadchlo, hned jak jsem s tím začala. Jsem dost soutěživá a boj o konverze a pozice mě nepřestává bavit. Pořád je co testovat, zkoušet a vylepšovat. Je to hodně hravé.

Jak jsi začínala? Věnovala ses ihned PPC?
Vůbec ne. Začínala jsem jako HTML/CSS kodérka a hodně jsem se zajímala o související oblasti, jako SEO, přístupnost a použitelnost webu. Obdivovala jsem Marka Prokopa a Davida Špinara, toho času rozbíhající Dobrý web. Řekla jsem si, že se musím hodně učit a za rok za nimi přijdu a zeptám se na práci.

Jak to dopadlo?
Pár týdnů na to jsem se zúčastnila jedné SEO soutěže (Běžešelemovací řůčovičky, pro pamětníky) a nevedla si úplně špatně. Za pár dní jsem otevřela e-mail od Davida Špinara. Prý mu přijde zajímavé, že nějaká holka umí dobře kódovat, a chtěl by se pobavit o možné spolupráci. Asi dvě hodiny jsem dávala dohromady větu, že prima a že teda dorazím na schůzku.

Inzerce | Chci tu být také

To byl zajímavý začátek. Přijal tě?
Jo, začala jsem externě pracovat pro Dobrý web. Přidávala jsem odkazy do katalogů, zpracovávala (onpage) SEO rozbory, audity přístupnosti a heuristické analýzy použitelnosti.

A jako kodérka jsi definitivně skončila?
Neskončila, vedle toho jsem pracovala také pro jednu webdeveloperskou firmu jako kodérka a později mi nabídlo přímo IINFO (provozovatel Dobrého webu), abych kódovala jejich weby, takže mezi marketingovou prací jsem ještě stihla nakódovat Lupu a Digizone.

Vůbec mě ale nenapadá, jak ses nakonec dostala k PPC?
PPC se mi ze začátku úplně vyhýbalo, ale měla jsem příležitost chodit na všechna Markova školení a někdy v zimě 2004 jsem se tak dostala i na školení PPC. To bylo moje úplně první setkání s PPC reklamou, do té doby jsem jen věděla, že to taky děláme.

Takže jsem byla vyškolená, ale o PPC kampaně klientů bylo postaráno, tak ještě chvíli trvalo, než mě to nechali doopravdy zkusit. Byl to částečně interní projekt s prodejem notebooků.

Pamatuješ na svoje první výsledky?
Ne. Nepamatuju si, že by to byl nějaký průšvih nebo megaúspěch. Asi taková standardní první kampaň.

A proč jsi tedy nakonec u PPC skončila?
Asi rok po mém příchodu do Dobrého webu David, Marek, Vašek Štrupl a Michal Krutiš odešli a založili Hájedničku. Já zůstala a jeden velký PPCčkový klient taky. Nebyl, kdo jiný by se o to postaral, já už nějaké ty zkušenosti měla. Do firmy pak přišli další lidé, ale pořád nikdo, kdo by se chtěl starat o kampaně. Začala jsem toho dělat čím dál víc, až jsem najednou dělala hlavně PPC. A moc se mi to líbilo!

Takže jsi pověsila kodérskou kariéru na věšák a šla naplno do PPC?
Ano. Ale pořád se mi to dost hodí, když si potřebuju něco upravit na webu.

Zmínila jsi velké agentury. Co ti práce pro ně přinesla?
Obrovské množství zkušeností. S PPC kampaněmi, jednáním s klienty, prací s lidmi, rozvojem produktů a spoustu dalšího.

Myslíš si, že by si začínající konzultanti měli nějakou agenturou projít?
Já prošla touhle cestou, ale určitě existují i jiné způsoby, jak se stát špičkou. Měla jsem kolem sebe od začátku spoustu oborových hvězd. S PPC mi v začátcích hodně pomohl Martin Kopta. Marek Antoš, ředitel IINFA a dočasný šéf Dobrého webu po odchodu Davida, mi dal velkou volnost v tom, co budu dělat, a důvěru v to, jak to dělám. Umožnil mi tak soustředit se na to, co mě bavilo, tedy PPC.

Taky mě naučil chodit na schůzky s klienty. Dneska mi nedělá problém přednášet pro 200 lidí, ale v roce 2005 jsem měla celkem hrůzu z jediného člověka na schůzce, kterou jsem ani sama nevedla.

Velkou výhodou agentury je tým lidí, kteří mohou sdílet znalosti i starosti. Nemusíš nutně všechny chyby udělat osobně. V případě špičkových agentur jsou pak v takovém týmu opravdoví odborníci. Číst články je fajn, ale pobavit se nebo ještě lépe pohádat se nad konkrétními otázkami je stokrát lepší.

Na konci roku 2012 jsi z H1.cz odešla a vydala se na volnou nohu. Co tě k tomu tehdy motivovalo?
Už mě to moc nebavilo, ztratila jsem motivaci a potřebovala jsem zásadní změnu, nové nakopnutí.

Kdybys měla vyjmenovat rozdíly mezi agenturním životem a prací na volné noze, co vše bys zmínila?
Asi hodně záleží na konkrétní pozici v agentuře. Ale ať už je jakákoliv, na volné noze je člověk mnohem svobodnější. Jsem jediná, kdo rozhoduje o tom, co, pro koho a za kolik budu dělat. Můžu odmítnout klienta z jakéhokoliv subjektivního důvodu a zodpovídám za to jen sama sobě. A zodpovídám jen za sebe. Všechno, co dělám, je v souladu s mým přesvědčením a téměř absolutně eliminuju věci, které mě dělat nebaví.

Není pro tebe jako freelancerku občas těžké přinutit se k práci a nezahálet?
K práci se nutit nemusím, tím, že dělám, co mě baví, se mi do toho většinou i chce. Fakt je, že mám o něco víc času, než na práci potřebuju, a když to nevyplním nějakou plánovanou volnočasovou aktivitou, tak je z toho trochu prokrastinační past.

Jak si tedy svůj den plánuješ?
Mám seznam úkolů, včetně těch volnočasových. Ale když přijde AdWords nebo Sklik s nějakou novinkou, nechám se od plánu trochu odvést.

Odkud jsi jako začátečnice čerpala informace? Sice to není tak dlouho, ale určitě ti jen české zdroje nestačily…
České zdroje nebyly snad vůbec, zahraniční jsem v začátcích ještě moc nečetla, jen nějaké diskuse. Takže můj hlavní zdroj byla nápověda AdWords a tu jsem procházela křížem krážem a pokračovala v kampaních pokusem omylem. Testováno na klientech.

Testováno na klientech? To jsi neměla strach?
To je řečeno trochu s nadsázkou. Bez toho, aby člověk svou práci dělal, se ji nenaučí. Samozřejmě jsem měla za zády nějaký dohled, což je podle mě jedna z velkých výhod agentur. Dodneška ale jakoukoli novinku skutečně „testuju“ na klientech, se vší rozvahou a velkými zkušenostmi s nasazováním nových věcí za sebou, samozřejmě. Mám sice jedno malé pískoviště, ale to na velké věci nestačí. Tak je to pro všechny PPCčkaře, kdo nic nevyzkouší, nic nevyhraje. A PPC je hlavně o testování.

A co kdybys začínala dnes? Jak bys na to šla?
Asi nemám co měnit. Vím, že spousta věcí mohla být jinak, jinde, rychleji nebo lépe. Ale všechno je to o sbírání zkušeností a jejich využití, a to se mi, myslím, povedlo.

Jak dlouho to vlastně trvá, stát se profesionálem?
Roky. Než přijdeš na všechny možné chyby, které jdou ve tvém oboru udělat…

Co na té cestě, kterou jsi doposud ušla, bylo nejtěžší?
Opustit Hájedničku. Tu firmu jsem milovala a mám odtamtud několik přátelství, věřím, že na celý život. Přestože jsem cítila jako nutnost posunout se dál, nebylo to vůbec lehké.

Kolik hodin denně jsi do své práce musela investovat?
V začátcích hodně, nějakou dobu jsem pracovala fulltime ještě při škole, to bylo super, všechno bylo nové, pořád jsem se strašně moc učila. Jinak jsem měla období normální, i období workoholismu, kdy jsem prakticky jen chodila z kanceláře pracovat domů a naopak. Nikdy jsem se moc nenaučila striktně oddělovat pracovní dobu od volna.

A kolik je to dnes?
Dnes je to různé. Třeba v létě si dávám už druhý rok „prázdniny“ a nedělám konzultace ani školení, čistě jen kampaně svých klientů. To mi dává prostor se zastavit, zamyslet a odpočinout si před vánoční sezónou. Takže teď v létě mám opravdu celkem volno, ale i mimo léto pracuju méně než 8 hodin denně.

Pro člověka jako ty je ale určitě důležité se neustále vzdělávat. Obor PPC se navíc často mění. Jak se udržuješ v obraze?
Čtu a testuju. S novinkami v PPC je to ale v poslední době vážně nějaký baby boom.

Hodně mě na tobě baví tvůj brand. Tvoje jméno zná v českém marketingu snad úplně každý. Jak jsi to dokázala?
Začala jsem psát blog a můj první článek o odhadu útrat v PPC za 2006 se dobře sdílel, na to, že ještě nebyla sharovací tlačítka. Později jsem začala psát seriál PPC prakticky, který je sice dnes už hodně starý, ale pořád jsou to dlouhodobě nejnavštěvovanější stránky blogu a lidé se na něj stále odkazují.

Co bylo z hlediska brandbuildingu ještě důležité?
Těžko říct. Celou dobu buduju brand tak nějak mimoděk, ale přesto dost komplexně. Píšu online, offline, přednáším, školím, potkávám lidi na konferencích i mimo, jsem aktivní na sociálních sítích.

Myslím, že vždycky působilo pozitivně, že nejsem konfliktní, nejdu proti svým zásadám a jsem konzistentní v názorech, ale když chce někdo něco zkritizovat, ví, že se na mě může s důvěrou obrátit.

Zmiňuješ zásady. Jaké to jsou?
Neprodávám službu klientovi, když vím, že pro něj nebude mít tu hodnotu. Doporučím vždy řešení, které mi přijde dobré, i když je mimo zásah mých služeb. Vybírám si výzvy, neslevuju. Když tuším, že by mě to nemuselo bavit, nejdu do toho.

Určitě jsi ale zažila i nějaké pády. Máš nějakého kostlivce ve skříni? Něco, co se ti za tvou kariéru nepovedlo?
Hodně se mi nevedlo v období, kdy došlo k akvizici Hájedničky Ataxem a během asi dvou týdnů dala výpověď většina mého týmu. Musela jsem během velmi krátké doby najít a zaškolit 6 nových lidí, skamarádit spojený tým PPCčkařů z Ataxa a Hájedničky a vytáhnout z obou týmů to nejlepší v odbornosti. Nakonec jsem ještě dočasně převzala starost o 18 klientů PPCčkařů, kteří odešli, protože už to nebylo komu dát.

Bylo toho strašně moc a žádnou část té práce, kterou jsem měla dělat, jsem nezvládla na 100 % dobře. Nedalo se to a já začala až moc pozdě křičet o pomoc. Nejvíc to odnesl právě tým původních lidí, o které jsem neměla dostatečný čas pečovat. Neustála jsem to psychicky, fyzicky ani manažersky.

Co nespokojení klienti? Měla jsi třeba na začátku někoho, koho jsi zklamala?
Nevím o tom. Zejména ze začátku jsem ale měla velký problém odpovídat na všechny e-maily a dodnes se mi někdy odpověď hodně protáhne. To sice nejde o klienty, ale asi jsem už pár lidí naštvala, že ani neumím odpovědět na jednoduchý e-mail.

Co bys začínajícím konzultantům doporučila?
Makat na sobě a nepodělat si pověst, i kdyby na chleba nebylo.

Jak si ji lze například podělat?
Nekvalitní prací, planými sliby, nepříjemným vystupováním. Vždycky je spousta příležitostí.

Rád sleduji tvoje profily na sociálních sítích a někdy mi přijde, že žiješ ideální život. Co vše ve volném čase děláš?
To tak s životem na sociálních sítích bývá. Když zrovna brečíš, tak to nejdeš napsat na Facebook. Ale jo, mám se dobře. Hodně cestuju, hraju squash a peču.

A co bys chtěla v životě ještě dokázat?
Chtěla bych si udržet tenhle spokojený a šťastný pocit napořád. Je mi celkem jedno, jaká cesta k tomu nakonec povede.

Tento článek/rozhovor vyšel před 10 lety. Informace v něm tedy již nemusí být aktuální, a proto vám doporučujeme, abyste je ověřili a dohledali si novější informace.