Jak přemýšlí a pracuje Petr Andrýsek se Socialsharks

V mých videorozhovorech a podcastech si s hosty nejčastěji povídám o jejich práci. Bavíme se o podnikání, různých případovkách a o tom, jak ve svém oboru dosáhli úspěchu. Dokážeme skvěle vystihnout podstatu jejich byznysu a vyprávět jejich příběh. Zapomínáme ale na něco důležitějšího. Na to, jací jsou lidé.

Rozhodl jsem se pro vás připravit sérii textových rozhovorů, ve kterých položím stejné otázky bez rozdílu mnoha odlišným lidem. V tomto projektu, který je na českém internetu zcela ojedinělý, tak desítky podnikatelů, manažerů, marketérů, novinářů, ale třeba i lidí z oblasti politiky, mentoringu a dalších oborů, odkryjí to, jak přemýšlí, jak pracují, jak zvládají stres a jak mají nastavený svůj každodenní život.

Otázky se nebudou lišit, odpovědi ale ano. Přečtete si tak zkušenosti lidí s odlišnými příběhy, povahami a přístupy ke své práci i životu jako takovému. Cílem je vám předat inspiraci, a to jak tu pozitivní, tak tu negativní.

Mým prvním hostem v této sérii je Petr Andrýsek. S Petrem jsem natočil už dva videorozhovory. V prvním jsme si povídali o tom, jak vybudoval svou agenturu Socialsharks. Ve druhém jsme zase rozebírali trendy v social media marketingu. Petr je vědomostmi neskutečně nadupaný člověk s obrovským drajvem. Pár minut s ním člověka nabije obrovskou energií a nápady na zlepšení svého byznysu. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti.

Inzerce | Chci tu být také

Na jeho odpovědi jsem se moc těšil. Tady jsou:

Každý z nás měl jako malý nějaký sen. Měl jsi svoje vlastní vysněná povolání a cíle, kterých jsi chtěl jednou v životě dosáhnout. Odpovídá tvému dětskému snu to, čemu se dneska věnuješ?

Asi do 17 let jsem chtěl být astronom, hydrometeorolog a profesionální voják. Pak jsem díky programu Junior Achievement začal už na škole podnikat a tehdy se to zlomilo. Ale do toho vesmíru prostě jednou poletím.

Kdy pociťuješ vůbec největší uspokojení ze své práce?

Dlouho jsem o tom, co je to „uspokojení“ přemýšlel, a jsou to asi jednoduše ty výsledky za mnou. Jsem povahou budovatel. Chci stavět katedrály, dobývat svět, trhy, být v tom, co dělám nejlepší. Baví mě stavět firmy.

Za den toho nejspíš musíš stihnout hodně. Navíc život není jen práce. Máš nějak rozvržený svůj denní harmonogram?

Závidím podnikatelům a lidem, o kterých občas čtu, jak jsou disciplinovaní. Asi taky ve své podstatě jsem, ale nevstávám pravidelně, nechodím brzo spát, nepíšu si večer, co chci udělat další den, nejím ráno žábu.

A když ještě do toho máte doma malé dítě nebo dvě, tak se ten harmonogram už netočí úplně jen kolem vás.

Můj produktivní čas je bohužel od večera do noci. V tu dobu udělám nejvíc „kreativní“ práce. Přes den řeším spíše operativu a potkávám se s lidmi, za pochodu přemýšlím nad problémy, věcmi a řeším je spíše „on the go“. Sednout si a vymyslet něco nového, je pro mě spíše večer. A díky tomu chodím bohužel pozdě spát a ráno mě budí dcera, kterou vedu do školky.

Co děláš po ránu? A co snídáš?

Necvičím, snídám málokdy. Nebaví mě ráno dělat si snídani, proto si většinou dávám schůzky ráno se snídaní nebo jedu intermittent fasting. Snažím se ráno protáhnout, ale jsem po ránu spíše protiva. Budí mě dcera a já ji za odměnu vodím do školky.

Máš nějaký systém vlastního sebevzdělávání?

Nemám úplně systém, jsem takový news junkie. Konzumuju obrovské množství obsahu z internetu, ze sociálních sítí. Zajímavé téma nebo článek si uložím a pak se do něj ponořím. Poslední dobou jsem moc nestíhal číst, tak jsem přešel na audioknihy. Ale neumím jen číst, zastavuju se u myšlenek, zapisuji si je, rozebírám je, přemýšlím nad nimi. Takže se mi stalo, že jsem si našel téma, poslech audioknihu, která byla tak dobrá, že mi to nestačilo, a tak jsem si koupil papírovou verzi a do ní vepsal spoustu poznámek.

A když už čtu, tak nečtu od začátku do konce, přeskakuju podle sekcí, co mě zajímají. Proto nečtu beletrii, pokud mě nezaujme prvních pár stran, asi bych se nepřekonal ji znovu otevřít, tu si nechávám na „důchod“.

Je nějaká kniha, která tě ve tvém životě i v podnikání posunula nejvíce?

Největší skok udělají vždy nějaké první knihy, a to vím, že byla kniha Dokonalé služby od Pavla Vosoby, né asi moc známá kniha. Ale pamatuji si, že jsem si z ní v té době udělal spoustu poznámek a nasál spoustu inspirace a na tom postavil Socialsharks. Na ní navazovala hned kniha Malé velké věci od Toma Peterse.

Knihy subjektivně hodnotím podle toho, kolik jsem si z nich udělal poznámek. Vedu si takový malý notýsek, kde si ty nejlepší zapisuji a k notýsku se vracím ve chvílích, kdy přemýšlím. A podle mě vás v každé vaši životní fázi obohatí jiná kniha.

V poslední době jsem byl úplně unešen z knihy Scaling up o Verne Harnish (ta, kterou jsem si prvně koupil jako audio a pak hardcover), ale asi hlavně proto, že mi přinesla spoustu nápadů do situací, které jsem zrovna řešil. No a stálicí je How to Win Friends & Influence People od Dalea Carnegieho, kterou ale zmiňuje jako must-read spousta světových leaderů.

Informací se na nás dnes chrlí přehršel. Máš nějaký systém, jak si nově získané poznatky uchováváš i někde jinde, než ve vlastní paměti?

Můj byznys byl vždy o tom, nasát co nejvíce informací a zanalyzovat je, vybrat a použít. Vždy si dělám poznámky, ale přišel jsem na to, že většinu takových poznámek pak ztratím. Ale intuice se tvoří právě zkušenostmi a informacemi, které jste nasáli, a situace, které jste prožili, a to dohromady tvoří syntézou vaši intuici a expertízu. To, co se naučím, se snažím co nejrychleji použít, vyzkoušet, prozkoumat, takže pokud to mám čas zapisovat, je to indikátor, že to dělám pomalu.

Umíš anglicky nebo jiným jazykem? A jak ses to naučil?

Anglicky. Škola a hry. Navíc jsem byl hozen do vody na brigádě v Řecku v 15 letech, kde jsem dělal v restauraci a na hotelu, a tam jsme se rozmluvil. Učil jsem se 6 let španělsky, ale to jsme uplně zapomněl, a trochu rusky.

Ruštinu bych chtěl více nacvičit, ale naučil jsem se, že každý si musí najít svůj systém učení. Mně systém učitelky a domácích ukolů nefunguje. Učím se například gruzinsky tak, že se ptám za pochodu, jak se to řekne, a slovíčka, která se učím, používám hned. To je pro mě nejlepší způsob.

Bylo mi řečeno, že po třicítce se ti rapidně sníží schopnost učení se nových jazyků, tak mám co dělat. V dalších jazycích jsem se naučil vždy pár základních, abych uměl, pozdravit, pár společenských frází, abych mohl odbourat bariéru třeba při vyjednávání. Čím menší země, tím větší váhu to má.

Jak vypadá tvoje pracovní prostředí a co všechno potřebuješ pro to, aby se ti dobře pracovalo?

V průběhu života se mi to dost měnilo. Teď dělám nejvíce z domu, kde mám iMac 27″ a 2 monitory 27″ a už nejsem schopen se hrbit u 12palcového notebooku, který používám maximálně na schůzky. Jinač asi nic nepotřebuji, jedině tak ledničku, do které bych mohl co chvíli koukat, zda tam náhodou něco nepřibylo.

Co ti nejvíce pomáhá v soustředění se na práci?

Asi hudba a klid. Docela dlouho mi trvá, než se dostanu do toho úplně nejvíc „deep flow“.

V těch nejtvrdších chvílích pak jedu na MADMONQu (produkt, do kterého jsem investoval).

Někdy to vypadá, že nic nedělám, protože koukám na Twitch, zapnu si hru nebo jen skrolluju sociálníma sítěma, ale u toho právě nejvíc přemýšlím.

Jak si organizuješ svou práci a priority, kterým se budeš věnovat jako první?

Snažím se práci rozdělit do takových klastrů. Když mám mít schůzky, tak se jich snažím do jednoho dne narvat co nejvíce. Když chci pracovat, tak abych neměl den rozbitý žádnou schůzkou či přejezdy a mohl se soustředit na cíl.

Jaké nástroje ke své práci používáš a na co?

Kombinace G Suite, Chrome a Apple iCloudu je pro mě dostatečná. Chci mít co nejméně nastavování a co nejméně cokoliv ohýbat. Miluju Slack a v poslední době jsem si zamiloval Discord. Doposud jsem nenašel vhodný nástroj na poznámky, zkoušel jsme toho spoustu, ale prostě nakonec vždy skončím u poznámek v MacOS.

Co hardware? Jaký v průběhu dne používáš nejvíce?

iMac byl asi nejlepší hardware, co jsem si v poslední době pořídil, a pak stálice iPhone (současně X, případně Plus). Kvůli velikosti displeje toho vyřídím spoustu „on the go“. Mám Macbook 12″ na schůzky a práci na cestách, ale používám ho čím dál méně (ale asi i díky tomu, že se mění povaha mé práce). No a pak topový kus hardwaru jsou AirPody. Na ty nedám dopustit.

Jak se zbavuješ stresu, který na tebe určitě tvoje práce vyvíjí?

Popravdě moc nepociťuji stres, asi jsem se naučil být dost odolný nebo prostě dělám to, co mám rád a co mě baví. Ale pokud se budeme bavit o uvolňování hlavy, tak tam na mě funguje asi si zapnout nějakou hru a zahrát si. Nebo pak jdu cvičit nebo na kolo, ale to beru spíše jako součást osobního rozvoje, než že bych si tím uvolňoval stres.

Když pociťuji stres, tak mě to teda spíše nabije a cítím, jak přepínám do „bojového módu“ a jdu za tím ten stres „vyřešit“. Stres, který bych nemohl ovlivnit, jsem teda asi fakt dlouho neměl. Naštěstí.

Je něco, co se ti ve tvé práci skutečně nepovedlo a dnes toho lituješ?

Asi není nic, čeho bych litoval. Pokud se něco ale někdy nepovedlo, většinou to bylo o lidech. Ať už mému přístupu nebo přístup té druhé strany. Hire fast, fire faster. Všechno zlé je k něčemu dobré. Někde jsem četl, že podnikání je nekonečný optimismus. Dost dám na intuici a pocit a někdy se to prostě nevyplatí, ale to beru jako součást té „learning curve“. :)

Asi jako jedinou věc z mnoha let zpátky bych zmínil, že svému 20letému já bych dal radu, aby víc poslouchal, než mluvil. Ale stejně bych se asi neposlech.

Víc hlav víc ví. Za kým si chodíš pro radu ohledně tvojí práce?

Většinou za ženou. Ale mám dlouholetého mentora Ivana Mráze, které je asi ne moc známý podnikatel, majitel Avízo, prvních inzertních novin u nás. V dobách „před internetem“ vydělával stovky miliónů, skupoval noviny po celém Česku a dělal jako jeden z prvních po revoluci byznys s Američany a v Číně. Vždycky jsem mu vyčítal, že se víc neprezentoval veřejně.

Poslední rok jsem trávil tím, že jsem cestoval třeba jen na kafe za úspěšnými osobnostmi po celém světě. Prostě jsem se sebral a jel třeba do Tel Avivu za jedním byznysovým známým, se kterým jsem si chtěl o byznyse pokecat. Nejlepší investice.

Cest, po kterých se můžeš do budoucna vydat, je určitě více. Jak se ale rozhoduješ, po které se vydáš?

Jsem spíše střelec. Spoléhám se spíše na intuici. Pokud bychom šli ale více ke konkrétním věcem (kterou pobočku kde otevřít, jakou firmu koupit, kam investovat), tak se vždy dívám na synergie se svými ostatními projekty a celým ekosystémem. Takže se snažím na vše dívat hodně zeširoka. A pak samozřejmě množství vložené práce vs. dlouhodobý výsledek. Neumím stavět nic s rychlým koncem, snažím se budovat věci, které tady budou ještě dlouho.

Jaký máš teď největší profesní cíl? A jaký osobní?

Profesní cíl se za poslední rok výrazně změnil. Začal jsem investovat do esportu, takže se snažím teď tak trochu disrupnout esportový trh. Pracuji na tom aby jsme s MADMONQ teamem vybudovali globální health oriented esports značku a začala tahle komunita trochu řešit svoje zdraví.

No a zrovna když píšu tento rozhovor, tak si poprvé zkusím roli angel investora do velkého super ambicioźního globálního esports projektu. Říká se, že kdo neriskuje, prý nic nezíská, tak uvidíme. O tom zase někdy příště.

Osobní cíle se dost změnily, když jsem se stal otcem. Takže kromě toho být dobrým otcem, je asi můj největší a nejtěžší osobní cíl teď zhubnout těch 15 kg špeků co nosím. Po třicítce se rapidně zpomalí metabolismus, takže aby se za mě žena nemusela stydět za pár let.

A na závěr jedna otázka na odlehčenou. Kde a jak ses potkal se svým životním partnerem?

Poprvé a naposled jsem porušil své pravidlo o tom, si nic i nezačínat s někým z práce či byznysu. Žena je exklientka.

Podívejte se na videorozhovor o Petrově byznysu:

Najdeš ho i v našem podcastu o podnikání, který je dostupný na iTunes, Google Podcast, Spotify i na dalších platformách.

Tento článek/rozhovor vyšel před 6 lety. Informace v něm tedy již nemusí být aktuální, a proto vám doporučujeme, abyste je ověřili a dohledali si novější informace.