Jak budovat kariéru a být úspěšný?

Letos v lednu jsem oslavil 30. narozeniny. Svět internetu jsem začal objevovat přibližně, když mi bylo 15. Vypadal tehdy úplně jinak než dnes. Neexistovaly sociální sítě jako Facebook, Instagram, TikTok a YouTube teprve začínal.

Nevím už jak, ale objevil jsem různé blogy o podnikání. V té době byly poměrně populární a řada zajímavých podnikatelů přispívala svými články a inspirovala lidi, kteří se o byznysu chtěli dozvědět víc.

Byl jsem mezi nimi.

Narazili jsem na blog Podnikání v USA. Stojí za ním John Vanhara a já doslova hltal jeden jeho článek za druhým. Nevyrůstal jsem v podnikatelském prostředí a široko daleko jsem neměl nikoho, kdo by založil vlastní firmu a vybudoval něco velkého. A nic jiného než tyto blogy tenkrát nebylo. Nemohl jsem poslouchat podcasty, sledovat influencery na sociálních sítích a nebylo ani zdaleka tolik knih a videí jako dnes.

Inzerce | Chci tu být také

Není tedy asi divu, že mi lidé jako John uhranuli. Fascinovalo mě, jak přemýšlí nad životem, budují kariéru a nebojí se jít a vytvořit něco nového od nuly. To jsem do té doby nikde neviděl.

15 let uteklo a já i John jsme se ušli obrovské cesty. John v Americe vybudoval několik firem, mezi kterými je i Shipito. V něm zákazníkům doručoval zásilky do více jak 200 zemí světa a po několika letech tuto svou globální firmu s ročním obratem kolem 30 milionů dolarů úspěšně prodal. Dnes se věnuje hlavně těžbě bitcoinu a vidět jste ho mohli i v populárním investorském pořadu České televize Den D.

Mě sebevzdělávání nepustilo. Před 12 lety jsem založil MladýPodnikatel.cz, protože mě po vzoru Johna a dalších blogerů bavilo tvořit obsah a vzdělávat ostatní. Postupem času se z toho stal největší tuzemský podcast o podnikání, na který jsem natočil už kolem 1300 rozhovorů s úspěšnými podnikateli, manažery a dalšími zajímavými osobnostmi (zde najdete můj výběr 100 nejlepších).

Pravděpodobně bych ani zdaleka nedošel tam, kde dneska jsem, kdyby mi tehdy nepřišel do cesty Johnův blog a já si na něm například nepřečetl článek o tom, jak budovat kariéru. V něm John radil, abychom mezi 20. a 30. rokem života především sbírali zkušenosti a učili se dovednosti, na kterých pak budeme stavět náš budoucí úspěch. Byla to rada zkušeného podnikatele s obrovskou firmou někde za oceánem a se mnou rezonovala tolik, že jsem ji vzal skutečně velmi vážně.

Nikdy jsem nestudoval vysokou školu a dnes, když jezdím studentům přednášet, musím často odpovídat na otázku, zda se to vůbec vyplatí a má smysl studiem strávit několik let života. Nikdy neříkám, že nemá. Johnova rada – a nedal mi ji sám – ve mně tehdy ale vytvořila touhu vzít otěže mého vzdělání do vlastních rukou a sám se učit, zdokonalovat a objevovat, jak věci fungují, jak přemýšlí zkušenější lidé a co také mohu dokázat.

Dnešní doba je ale jiná.

Sociální sítě přinesly obrovskou explozi obsahu, který však v podobně krátkých tweetů, povrchních reels, videí bez širších souvislostí a vysvětlení a bez jakékoliv hloubky podle mě zdaleka nenabízí to, co jsem tehdy před lety hledal v dlouhých článcích blogerů, na přednáškách, konferencích a v knihách. I tento článek je dlouhý a jsem si jistý, že právě proto si ho hodně lidí nikdy nepřečte.

Napsat mě ho napadlo ze tří důvodů. Jednak se mi dostalo obrovské cti a John mě na kameru vyzpovídal v tomto rozhovoru, ve kterém jsem mohl nasdílet spoustu zkušeností, ale některé chci ještě více rozvést a předat vám další praktické tipy a nápady.

Druhak je mi líto, pro kolik mladých lidí je už dneska při všem tom scrollování a ťukání palcem neatraktivní a náročné něco delšího, hlubšího a těžšího na přečtení. Naprosto to chápu a nejspíš bych to měl také, kdybych se narodil později. Celá moje tvorba je ale postavená na dlouhém, podrobném a seriózním obsahu, a to včetně tohoto článku a všech mých rozhovorů, z nichž některé mají i 3 hodiny.

A do třetice chci napsat vlastní verzi Johnova článku o tom, jak se buduje kariéra a co mně osobně v ní pomohlo nejvíc. Chci do něj promítnout nejdůležitější zkušenosti a poznání a chci to předat všem, co to v životě i kariéře myslí vážně a jsou třeba tam, kde jsem byl já před 15 lety. Na začátku.

Snad vám tento článek bude sloužit a najdete v něm spoustu cenné inspirace.

Pojďme začít… Třeba tím možná nejdůležitějším.

1. Vyberte si správné vzory

Pokud byste ještě před pár desítkami let někomu poradili, aby si v životě vybral správné lidi, od kterých se bude učit a inspirovat, nejspíš by musel vybírat z velmi omezeného počtu lidí ve svém okolí. Dnes se ale píše rok 2023 a přístup k internetu má v Česku skoro každý. Nikdo se tak nemůže vymlouvat, že nemá nikoho, kdo by s ním sdílel své zkušenosti, učil ho přemýšlet nad věcmi a dával mu inspiraci pro další rozvoj.

Jak jsem vám vyprávěl už v úvodu, nejsem z podnikatelské rodiny. Přesto dnes skrze mou tvorbu vzdělávám snad nejvíc podnikatelů v Česku, mám jich kolem sebe tisíce a vybudoval jsem si detailní rozhled napříč asi všemi oblastmi podnikání a řízení firmy.

Jak? Právě tím, že jsem četl lidi jako John. Seděl jsem doma v dětském pokoji, brouzdal po internetu a místo hraní her a jiného zahálení jsem procházel články a snažil se pochopit, jak to sakra ten John udělal, že je tak úspěšný a vydělává takové prachy.

Nikdy v historii nebylo možné se zadarmo učit a inspirovat od tolika úspěšných osobností jako dnes. Jsou jich plné sociální sítě, youtubové kanály, podcastové pořady, on-line i off-line konference a spousta dalšího. Můžete si vybírat z moře knih a dokonce i filmů a seriálů, a pokud jste líní číst, tak si to můžete přehrát jako audioknihu. Víc pod nos už vám to strčit nejde.

Přesto mi dnes učitelé na vysokých školách říkají, že nemá smysl studentům dávat zadarmo moje předplatné, protože to stejně drtivá většina nikdy nevyužije, a že pokud jim něco nedají příkazem nebo jim alespoň vyloženě neurčí, jaké rozhovory si mají přehrát, tak žádný nikdy neuvidí a raději budou koukat na TikTok. A říkají mi to na více školách a říkají mi to stále častěji.

Nedivím se tomu. Úspěch je dnes prezentován ve formě instagramové iluze. Sexy holka s pevným zadkem, vyžehlenými vlasy, tunou make-upu, co řídí drahé auto a vlastní firmu. Frajer, co pořád někde cestuje, balí jednu holku za druhou a vydělává obrovské peníze. Podnikatelé, co budují startupy a získávají investory, bez kterých to prý to nejde, ale kteří vám to rozhodně nedají zadarmo. E-shopaři, co fotí sexy fotky, mají nádherné profily, ale do jejich čísel a reality jejich firem stejně nevidíte. Poradci, co vám zaručeně poradí, dají vám skvělou smlouvu a na sobě mají sako. A mnoho dalšího. Otevřete sítě, všechno to tam je…

A tohle se dneska valí do hlav mladých lidí, kteří jsou od toho pouhé jedno ťuknutí na ikonku aplikace, která proti nim ještě navíc používá geniální algoritmy a zuby nehty jim brání, aby odešli.

Já si na začátku vybral jiné vzory. Byl to třeba John, který se ve svých článcích nechlubil penězi, modelkami ani drahým autem, ale místo toho mi říkal „uč se, vzdělávej, nabírej zkušenosti, ať vůbec máš, co ostatním nabídnout“. Další podnikatel mě zase naučil, jak se postupně a konzistentně vzdělávat, prezentovat navenek a jak o sobě říct ostatním. Nebo další, co mi jednoho dne přinesl sešit a řekl, ať do něj napíšu všechny mé cíle a k nim konkrétní kroky, jak jich dosáhnu, a byl mi vzorem v tom, jak přemýšlet nad životem komplexně a strategicky. A spousta dalších. Jak se dozvíte v článku dál, sám jsem nevymyslel skoro nic nového.

Tito lidé nezmizeli. Jen nemají stovky tisíc fanoušků a nejspíš ani čas, náladu a potřebu být na TikToku.

Najdete je ale třeba v mých rozhovorech, kde je spousta skutečně úspěšných lidí, a to nejen navenek. Můžete googlit, hledat na YouTube, pročítat staré blogy, ale klidně využít i ty sociální sítě. Doporučuji vám si však předem položit několik otázek:

• Jak ten člověk vypadá? Jak se obléká? Co mu vyzařuje z očí? Náš vzhled o nás říká neskutečně moc a velmi často to, co vypadá navenek „sexy“, je uvnitř shnilé a zkažené. Čím víc ale takového člověka sledujete, tím víc od něj přebíráte to dobré i špatné, a tudíž postupem času hnijete taky.
• Co nám říká? Proč to říká? A jaké šíří hodnoty? Je strašně snadné říkat něco do videa nebo někde do rozhovoru, ale mnohem těžší je podle toho i žít a umět to lidem říct do očí. Přemýšlejte nad tím, proč mají lidé potřebu říkat zrovna to, co říkají, a k čemu jim to slouží.
• Co vlastně dělá a přináší světu? Pro mě osobně bylo vždy důležité se nejvíce inspirovat od lidí, kteří podle mě přinášeli ostatním něco skutečně důležitého a bohulibého. I vy se můžete zajímat, v čem se daný člověk vůbec prosadil, jak svého úspěchu dosáhl a jaký skutečný dopad má jeho práce na svět.
• Jak tráví svůj čas? Upřímně se mnou příliš nerezonují lidé, co mají potřebu denně tisíckrát kontrolovat mobil, jsou neustále časově vytížení, nestíhají a ještě se tím chlubí. Mnohem víc mě vždy inspirovali ti, co nemají potřebu se pořád za něčím hnát a ve svém životě budují klid a rovnováhu. I tohle si se svými vzory vybíráte.
• Proč chtějí být úspěšní? Úspěch je velmi často pohou kompenzací něčeho, čeho se nám v životě nedostalo. Skutečně zdravý úspěch vychází z naší podstaty, takže z něčeho, co děláme skutečně s láskou bez ohledu na výsledek a jestli nám to někdo lajkne. Přemýšlejte nad tím i u ostatních a nezapomínejte, že je podstatou feťáka lajků, který nedokáže žít bez uznání ostatních, aby se vám jeho obsah líbil, bavil vás a zněl rozumně a chytře.

Každý si musí svoje vzory najít a vybrat sám. Doporučuji ale, abyste to udělali co nejdříve. Pamatujte na to, že každým kliknutím na „follow“ někomu umožňujete, aby ovlivňoval vaši mysl a způsob, jak vidíte sami sebe i svět kolem vás. Možná si to nebudete uvědomovat, ale jste to, co slyšíte, vidíte a s čím se setkáváte v průběhu dne. Dříve se říkalo, že každý z nás je kompilátem 10 lidí v jeho nejbližším okolí. Dnes ale mnoho z nás reálně poslouchá nebo vidí víc než vlastní rodiče nějaké influencery, se kterými se nikdy nesetkal osobně. A to je velmi nebezpečné, protože netušíte, jak na tom skutečně jsou.

Pokud vaši pozornost mohu nasměrovat k lidem, kteří za ni podle mě skutečně stojí, tak tu odkládám několik jmen i s odkazy na naše rozhovory: Jan Hájek, Martin Fuks, Margareta Křížová a samozřejmě… John Vanhara. Hledejte ale i sami, protože právě objevování toho, co chcete a co nikoliv, je jednou z nejcennějších zkušeností života.

2) Nespokojte se s tím, co vám dávají

Co spojuje všechny úspěšné osobnosti? Nespokojili se se základem a vždycky chtěli víc.

Hodně lidí tohle ví, ale překládá si to tak, že chtěli víc peněz, víc úspěchu, víc slávy, víc fanoušků nebo prostě víc nějakého výsledku. Jenomže ono to platí i naopak. Chtěli i víc tréninku, víc práce, víc sebeodříkání, víc času, který tomu věnovali, víc rad zkušenějších lidí, a víc tvrdé řehole, která je dovedla k úspěchu.

Myslíte si, že malý Jarda Jágr trénoval jenom tolik, co jeho spoluhráči při společném tréninku? Že si lidé jako Bill Gates, Steve Jobs, Elon Musk nebo kdokoliv takový vystačili s tím, co je naučili ve škole? Ne, všichni chtěli mnohem víc, a jakmile si dodělali svoje povinnosti, tak šli a vytvořili si další, vlastní úkoly a pokračovali v práci.

John je pro zajímavost vystudovaný češtinář a tělocvikář. Ani on nečekal, že jednoho dne vybuduje globální firmu a bude těžit bitcoin. Já už vůbec netušil, že budu vzdělávat firmy po celém Česku a Slovensku a jezdit na školy učit studenty, jak se vlastně řídí firmy a co to znamená podnikat.

Všechny nás ale spojuje to, že nám učebnice nestačily. Chtěli jsme vědět víc.

Pamatuju si, jak jsem vždy přiběhl ze školy (to bylo tak ve tři, ve čtyři odpoledne), otevřel počítač a začal číst, studovat, psát, vytvářet první projekty a zkoušet, jak co funguje a co s tím mohu vymyslet. Jezdil jsem na konference, chodil na kurzy a psal jejich pořadatelům, že jsem jenom student, nemám prachy na vstupenku, ale že mohu napsat hezkou reportáž, pokud mě tam pustí zadarmo. A jezdil jsem doslova přes celou republiku, abych se něco nového dověděl, naučil, poznal zkušenější lidi a dostal se mezi ně.

Učebnicemi a tím, co vás učí na škole, to zdaleka nekončí. Tím to naopak začíná. Oproti všem, co vyrůstali roky před vámi, máte obrovskou výhodu v tom, z jak velkého množství obsahu dnes můžete čerpat. Pokud vás zajímá byznys, najdete české i zahraniční podcasty a youtubové kanály. Pokud se chcete uplatnit v něčem jiném, velmi pravděpodobně o tom někdo něco vytváří. A pokud ovládáte angličtinu, tak se vám otevírá snad nekonečný svět knih, článků, pořadů a všeho možného, co stačí jen využít. A zrovna v poslední době se stále víc rozmáhají i nástroje s umělou inteligencí, které vám zpřístupní ještě více obsahu a způsobů jeho zpracování, které vám to ještě více usnadní.

Jak začít? To je v takovém množství to nejhorší. Doporučuji takto:

• Jednou měsíčně si sedněte na zadek a otevřete počítač.
• Určete si téma, ve kterém se v následujícím měsíci chcete vzdělávat.
• Vytvořte dokument, kam si toto téma napíšete.
• Zadejte si do ho vyhledávače a kopírujte odkazy na vše, co o něm najdete.
• Rozdělte to na články, podcasty, videa, knížky, kurzy, cokoliv.
• Zkopírujte tam úplně cokoliv, protože takhle rychle nedokážete spolehlivě rozlišit, co za to stojí a co ne. Postupně to ale budete filtrovat.
• Tento dokument mějte neustále otevřený a každý den si vyčleňte čas, kdy na některý z těch odkazů kliknete a začnete nasávat nové informace.
• Postupně si to odškrtávejte a sledujte svůj progres.
• Pro geeky: Ano, jsou na to aplikace. Ale spíš než hledáním appky stravte čas studiem.

Podobně jsem to dělal já. Ukládal jsem si obsah, který chci zkonzumovat, a denně jsem četl i několik článků za sebou. Cestou do školy jsem si mohl pustit přednášku do sluchátek. Před spaním jsem mohl číst knihu. Při jídle jsem se mohl dívat na nějaký on-line kurz. Čas se vždycky najde, ale musíte si ho udělat.

Kéž bych tehdy měl něco, jako je MladýPodnikatel.cz. To neříkám jako self-promo, ale právě vytváření obrovské studnice byznysového know-how, která mi tehdy na začátku tak moc chyběla, je dneska jednou z mých hlavních hnacích sil, proč tenhle web buduju. Tenkrát to ale nebylo, a tak jsem si to vytvořil sám. :)

Pomohlo mi ještě něco. Ten nejlepší obsah jsem s krátkým komentářem sdílel na sociálních sítích, což mi pomohlo vybudovat první publikum. Lidé to prostě rádi četli a sledovali se mnou. A pomohlo mi také sebevzdělávání sdílet s někým dalším, takže jsme si s kamarádem říkali, jak nám to jde a kolik jsme toho dneska přečetli. Ve dvou se to vždycky lépe táhne.

3) Jděte mezi lidi

Rád říkám, že doma úspěch neuděláte. Dokonce i on-line podnikatelé, co vybudovali fakt hodně introvertní byznysy doslova zavření sami v jedné místnosti s počítačem, velmi často na začátku zažili nějaké setkání, které je inspirovalo a nasměrovalo. Ale i kdyby ne a opravdu to dokázali 100% sami, tak je takových velmi málo. V úspěchu drtivé většiny podnikatelů, které jsem kdy potkal, hráli obrovskou roli další lidé, a platí to i u mě.

Snad si nemyslíte, že jsem na všechno přišel sám! Ne, někdo musel přijít a říct mi: „Jirko, koukej se vzdělávat, ať se něco naučíš.“ Další zase přišel a řekl mi: „Jirko, začni víc psát o tom, co děláš, ať se o tobě dozví víc lidí.“ Jiný přišel a řekl: „Jirko, co takhle vydávat tvoje videorozhovory i jako audio a založit podcast?“ A další třeba řekl: „Jirko, dej si bacha, ať si prací nezkazíš osobní život, máš na něj dostatek času a nepřijdeš o důležité lidi.“

Nenapadá mě nic, co bych vymyslel sám. Snad vždycky mi někdo řekl nějakou zkušenost a já na ní stavěl. A nejen to. Poznávání nových lidí hrálo zásadní roli na začátku mé kariéry, protože jsem díky nim získával první klienty a mohl začít vydělávat peníze. Lidé mi otevřeli dveře, o kterých jsem ani nevěděl, že existují, a seznámili mě s myšlenkami, které bych nejspíš nikdy nedostal.

Pokud se pohybujete jen mezi domovem, školou a prací, tak můžete čerpat jen z toho, co se nachází uvnitř tohoto trojúhelníku. Svět ale nabízí mnohem víc a nejvíce nás většinou posune to, co se nachází mimo naši sociální bublinu. Proto se ji vyplatí propichovat.

Jak? Doporučuji toto:

• Vytvořte si seznam konferencí, školení, kurzů a dalších off-line akcí v oboru, který vás zajímá. Navštivte jich co nejvíc (velká část bývá zadarmo, nebo za malý poplatek) a seznamujte se tam s lidmi.
• Budujte si LinkedIn, který je podle mě nejhodnotnější sociální sítí současnosti, pokud to v životě myslíte vážně. Propojit se tam můžete s lidmi snad z jakékoliv firmy, organizace, neziskovky, a to nejen v Česku, ale i v zahraničí. Pište jim zprávy, zvěte je na kafe. (A přidejte si i mě.)
• Dostaňte ty lidi mimo internet. Pokud vás fascinuje někdo na sociálních sítích, prostě mu napište a požádejte ho o schůzku (níže poradím, jak to udělat).
• Využívejte networkingových akcí, kterých se v dnešní době pořádá také celá řada a jsou vytvořeny přesně za tímto účelem.

Já vím, že „pozvi ho na kafe“ je rada jak „zajdi za tou nejkrásnější holkou na světě a pozvi ji na rande“. Člověku se z toho roztřesou kolena. Ale… Co se může nejhoršího stát? Vůbec nic. Maximálně vás odmítnou.

Celý MladýPodnikatel.cz je postavený právě na tomto principu. První rozhovory jsem na něj začal psát před více jak 10 lety, takže mi bylo kolem 20. Nebyl jsem nikdo, nikoho jsem neznal a nikdo neznal mě. Mladé ucho, co neví o podnikání nic. Přesto jsem psal e-maily na všechny strany a snažil se zvát hosty, kteří by mi odpověděli na pár otázek do e-mailu. Tak jsem rozjel tehdy textové rozhovory, které daly později základ dnešním podcastům.

Na konferencích jsem povinně chodil na after parties. Nechodil jsem tam ale pít alkohol a bavit se. Místo toho jsem chtěl proniknout mezi zajímavé lidi, poslouchat je a vnímat, o čem si povídají a co říkají. Právě na konferencích jsem poznal snad nejvíc lidí, díky kterým jsem potom mohl rozběhnout podnikání mnohem rychleji a lépe.

Sociální sítě nám daly úžasnou příležitost diskutovat se zajímavými osobnostmi, aniž bychom je potkali osobně. Nikdy v historii nebylo možné se někoho na něco zeptat pod jeho tweetem nebo statusem na Facebooku. Dnes tu možnost máme a můžeme se takto dostat do povědomí lidí, kteří nás inspirují a které díky těm komentářům třeba jednoho dne mnohem snáz dostaneme na to kafe.

Moje zkušenost je taková, že to bývá mnohem jednodušší. Prostě jim napište, buďte upřímní a narovinu řekněte: „Jsem student a nemám Vám, co nabídnout, ale velmi mne inspirujete a chtěl bych Vám položit několik otázek, které mi pomohou v další kariéře. Našel byste si na mne prosím pár minut?“ Poradil jsem tohle několika lidem a snad všem to vyšlo. Zkuste to taky.

A když vás odmítnout? To nevadí. Z mojí zkušenosti se stanou dvě věci. Buď toho člověka velmi brzy nahradíte někým jiným, kdo vás neodmítne a čas si najde, a nebo se jednoho dne skutečně potkáte. Příkladem může být právě John, který mě tak výrazně ovlivnil v mé kariéře a teď se mnou natáčí rozhovor. Působit to může tak, že jsme letití přátelé a bylo pro mě snadné se s ním seznámit. Realita je ale jiná.

Johna jsem poprvé oslovil už v roce 2013 (bylo mi 20 let, tedy 10 let před psaním tohoto článku). Tehdy mě odmítl, protože prý neměl čas. V roce 2016 jsme poprvé začali plánovat společný videorozhovor, ale nedošlo k němu. V roce 2017 jsem to zkoušel znovu, ale odpověď jsem od Johna několikrát nedostal, a navíc byl v Americe a já v Česku. Zkoušel jsem to znovu v roce 2019, 2020 a konečně až v roce 2021 vznikl náš první videorozhovor, při které jsem s Johnem také poprvé mluvil osobně. Bavíme se o vyšších desítkách e-mailů, které jsme si s Johnem vyměnili, já jich mnohem víc odeslal, než přijal, a ve kterých jsme si vlastně mnohokrát řekli „ne“, až z toho jednoho dne bylo „ano“.

Jak sami vidíte, někdy je ta cesta prostě dlouhá. Zvenčí to může vypadat jednoduše. Prostě posílám e-maily a zvu si lidi do podcastů. Tvrdá práce, obrovská trpělivost a mnohdy i přemlouvání… To už vidět není. Žádné „ne“ ale nemusí být definitivní, pokud ho definitivním sami neuděláte.

4) Sdílejte svoje problémy

Všichni máme problémy. Něco nám nejde, něčeho se bojíme, na něčem jsme se zasekli. Rozdíl mezi těmi, co svoje problémy řeší dlouho a někdy i řadu let kvůli nim stagnují a trápí se, a mezi těmi, co jsou v jejich řešení mnohem rychlejší a efektivnější, je z mojí zkušenosti hlavně v ochotě o nich mluvit nahlas s ostatními.

Snad nic mě v životě neposunulo tak jako to, když jsem začal sdílet se zkušenějšími lidmi, co mě právě teď trápí. Pokud se budete řídit mojí předchozí radou a obklopíte se zkušenějšími, než jste vy sami, tak kromě kontaktů a otevírání dveří získáte i obrovskou základnu vědomostí, informací a know-how. Stačí z ní jen začít čerpat.

Jakkoliv je to pro mě osobně až potupně banální rada, tak ji většina lidí vůbec nevyužívá a raději, než aby někoho požádali o pomoc a řekli mu pravdu, tak se šílené množství času trápí s něčím, co mohlo být už dávno za nimi.

Říkejte lidem, co vás trápí. Říkejte jim pravdu. A říkejte si o pomoc.

Honza Hájek se určitě bude smát, až bude číst tyto řádky. Je to zkušený podnikatel a můj kamarád, který mě inspiruje nejen svými byznysovými úspěchy, ale především tím, jak hezký život u toho dokáže žít, jakou má rodinu a jak na sobě pracuje. Rozebírali jsme to v tomto rozhovoru.

A já za ním před časem přišel a řekl něco takového: „Honzo, já jsem v hajzlu. Já jsem asi něco nepochopil o životě. Tohle se mi kazí, tamto se mi kazí a tohle mi nejde. Co mám dělat?“ Honza mě poslouchal a po chvíli řekl: „Já nevím, co máš dělat, ale řeknu ti, co jsem udělal já.“ A začal vyprávět. O několik měsíců později nejen, že jsem díky jeho radám výrazně lehčeji překonal moje tehdejší potíže, ale obrovsky jsem se posunul v tom, jak přemýšlím nad životem, vztahy a budoucností.

Podobných setkání jsem měl za život celou řadu. Mnohokrát jsem si za někým šel pro pomoc a s naprostou pokorou a otevřeností mu řekl, jak se věci skutečně mají a jak na tom jsem. V drtivé většině případů mi ti lidé začali vyprávět svoje příběhy a největší ponaučení, která ze svého života vybrali na míru tomu, co jsem v té chvíli potřeboval slyšet.

Tohle nezažijete, pokud si budete hrát na machra a pokud si myslíte, že všechno zvládnete nejlépe sami. Pokud vás něco trápí déle než týden, tak vás to asi netrápí dostatečně hodně, abyste to konečně vyřešili, nebo to prostě nedokážete vyřešit bez pomoci. A pokud jste něco ještě nikdy nedělali, nejspíš to ani nedokážete udělat tak dobře bez zkušeností někoho, kdo už to dělal.

A přicházíte ještě o jednu věc, která mě na tom fascinuje nejvíc. Vždycky jsem chtěl vědět, jak přemýšlí ostatní a co jejich přemýšlení formovalo. Kariéru, ale ani super osobní život nevybudujete bez přemýšlení. O čem ale přemýšlí jiní lidé jinak, že jsou v tom mnohem lepší než vy? Jak na to přišli? Kde to vzali? CO ONI VÍ A JÁ NE? Asi už chápete, proč se živím rozhovory! :D

Kápněte božskou. Vyplatí se to a brutálně to urychlí vaši cestu. Ověřeno za vás.

Jedna zajímavost: Johnovi se sice povedlo vybudovat obrovskou společnost se sklady v mnoha zemích, ale i on nějak začínal a musel jít s kůží na trh. Tohle je třeba video z roku 2011, ve kterém s trochou nadsázky a humoru hledá investora pro Shipito. Více to vysvětluje v tomto článku.

Asi to bylo točeno z velké části z legrace, ale je to jenom další ukázka, jak důležité je sdílet svoje problémy, mluvit o nich s ostatními a že to dělali i lidé, kteří dnes těží z velkých úspěchů. 4 roky po natočení videa John svou firmu úspěšně prodal.

5) Naučte se nějaké řemeslo

Jeden z největších problémů, jaké mám s dnešní společností, je to, že se studium na škole stalo synonymem pro „něco umět“. Jenomže ono to stejné není. Spousta mladých lidí vyrůstá v prostředí, kde se jim říká, aby vystudovali vysokou školu a že si tak zajistí úspěšnou budoucnost. A mně potom podnikatelé, manažeři a HR specialisti říkají, jak se ze škol chrlí mraky studentů, kteří ve skutečnosti nic neumí a musí je všechno terpve sami učit. Myslím si, že tohle je další trend, který historie nezná a který se moc nepovedl.

Moderní společnost udělala z mladých lidí profesionály ve studování škol. Umí se připravovat na zkoušky, zpracovávat informace v učebnicích, dodržovat školní řády a efektivně se pohybovat ve školním prostředí. Umí sbírat body, známky a tituly, ale za tím vším se často zapomíná na to nejdůležítější. Co se tedy naučili?

Rád o tom přemýšlím jako o řemesle. Je to dovednost, kterou jste se naučili tak dobře, že se stala hodnotnout pro ostatní a rádi vám za ni zaplatí. Je to vaše místo na trhu, protože pokud něco umíte, tak si ho určitě najdete. A hlavní zdroj, ze kterého budete těžit možná desítky let vašeho života.

Pro mě jsou to rozhovory. Začínal jsem jako kluk, který většinu svého života neznal snad ani jednoho podnikatele. Nikdy jsem nebyl zaměstnaný a na brigádě jsem byl asi jenom jednou pár týdnů. Nestudoval jsem vysokou školu a střední neměla s podnikáním vůbec nic společného.

Naučil jsem se ale pokládat otázky. Udělal jsem tisíce rozhovorů mimo kameru nanečisto, abych se naučil ptát opravdu dobře, naplno vnímat odpovědi hostů a vytahovat z nich to nejzajímavější. Studoval jsem zahraniční moderátory, zkoušel si to o samotě a učil se každým jedním natáčením.

Dneska to zužitkovávám nejen při natáčení rozhovorů, na kterých posluchači nejvíce oceňují moji schopnost jít s otázkami mnohem hlouběji, než jak jsou zvyklý z ostatních podcastů, ale třeba i při konzultacích s podnikateli, pořádání off-line akcí, budování komunit podnikatelů, mentoringu a mnoha dalších aktivitách, které kolem toho stavím.

Našel jsem si dovednost, o které John v rozhovoru řekl, že ji mám evidentně v krvi. Já jim tam ale musel dostat a roky jsem pracoval na tom, abych se dnes dokázal ve firmách bavit v podstatě s kýmkoliv o čemkoliv a abych měl přehled napříč celým byznysem od toho, jak se vedou velké továrny po moderní startupy a freelance podnikání.

I vy se můžete naučit řemeslu, které vám pomůže růst a prosperovat. Občas se smějeme holkám na Onlyfans, ale já na to vždy odpovídám: „Ok, tak jdi, založ si vlastní Onlyfans nebo něco jiného, co ti nebude proti srsti, a vydělej na tom milion.“ To už se většina lidí přestává smát, protože takovou dovednost nemají.

Můžete být dobří v marketingu a stát se zkušeným specialistou. Můžete si vybrat programovací jazyk a stát se špičkovým vývojářem. Můžete se naučit navrhovat módu a úspěšně ji prodávat. Můžete fotit fotky ze svateb a akcí, do kterých se lidé zamilují. Můžete psát texty, které budou lidé hltat řádek po řádku. Můžete s lehkostí a přehledem organizovat věci a prosadit se třeba v projektovém řízení. Můžete milovat čísla a pomáhat firmám řídit jejich finance.

Můžete cokoliv. Jen si musíte vybrat, a proto vám doporučuji, abyste zvolili jednu činnost, ve které se stanete skutečně dobrými. Někteří lidé říkají, že jsou spíše generalisté než specialisté, ale to bych o sobě mohl říct také. Vím toho hodně o finančním řízení firem, ale nejsem CFO. Mám velký vhled do marketingu, ale nejsem profesionální markeťák. Mám přehled napříč mnoha oblastmi, ale na každou z nich je tady spousta zkušenějších specialistů, co zase třeba nemají tak široký přehled jako já.

Moje specializace je ale právě v tom přehledu a ve schopnosti s ním něco udělat – přenést ho do rozhovorů, využít ho pro další produkty, promítnout ho do off-line akcí, čerpat z něj při konzultacích, předávat ho při mentoringu apod. Na to jsem specialista.

Vědět je k ničemu, když s tím neumíte naložit a když to nedokážete prodat. Vyberte si proto jedno řemeslo, ve kterém dosáhnete co nejvyšší úrovně, a naučte se, jak z toho vytěžit maximum. Třeba tím, že na něm postavíte vlastní podnikání, nebo tak, že se stanete atraktivním kandidátem pro firmy. I to všechno si vytváříte sami a hned teď pro to můžete něco udělat.

6) Přestaňte být dětmi

Víte, co udělá dítě, když se dostane do nějakého maléru? Běží za mámou nebo tátou a oni to s ním nějak vyřeší. To je jedna z podstat rodičovství – být tu pro naše děti a pomoct jim zdolávat výzvy, se kterými se setkávají poprvé.

Mnoho lidí ale v tomto módu zůstane. Jenom už neběhají za rodiči, ale za svým šéfem a očekávají, že ten bude mít na všechno odpověď a vše za ně vyřeší. Mámu a tátu vyměnili za někoho jiného. Myslíte si ale, že takhle se buduje skutečně úspěšná kariéra?

Jsem někdy překvapený, kolik mladých lidí je doslova závislých na svých rodičích. Berou si od nich peníze, bydlí u nich, nechávají se od nich živit a když řeší nějaký problém, jdou právě za nimi a nechají je to nějak udělat. A dělají to i ve věku, kdy by se měli už začít stavět sami za sebe a nečekat, že to máma s tátou zařídí.

Já jsem měl obrovské štěstí v tom, že jsem se mohl o rodinu opřít. Přesto jsem se už brzy po maturitě dobrovolně odstěhoval od rodičů a několik let jsem bydlel doslova v kanceláři. Nejdřív jsem přespával na gauči kousek od pracovního stolu. Pak jsem si konečně koupil matraci, dal ji na podlahu a spal na ní. Několik let jsem tak bydlel v podstatě v práci a zejména na začátku šetřil na všem možném, takže se k obědu podával chleba a k večeři to samé. Nedělám si legraci a nepřeháním. Opravdu jsem to tak měl.

Proč je to důležité? Protože čím dřív přijmete zodpovědnost sami za sebe, tím dřív se stanete dospělým člověkem, který nečeká na mámu s tátou nebo později na svého šéfa, aby za něj vyřešili problém, ale dokážete jít a vyřešit ho sami. Čím dříve se postavíte na vlastní nohy, tím dříve získáte zdravé sebevědomí a víru ve vlastní schopnosti, že to dokážete a že si umíte s životem poradit.

Nikdo neříká, že musíte hned vydělávat miliony a bydlet v drahém bytě na hypotéku. Zbavte se ale obezliček, které vám dávají rodiče, a budujte vlastní sílu a schopnosti. Naučte se vydělat peníze, uživit se bez cizí pomoci a zajistit si střechu nad hlavou. Skutečně mě někdy zaráží, kolik lidí, kterým táhne už na 30 (nebo i víc), tohle ještě nedokázali a už jsou tak zvyklí na podporu někoho jiného, že pro ně bude velmi těžké si odvyknout a naučit se to svépomocí.

Za těch 12 let, co buduju MladýPodnikatel.cz, jsem se od všech těch podnikatelů a dalších osobností naučil, že i vydělávání peněz je dovednost, která se dá osvojit. Pokud vám to teď nejde, vsaďte na některou z mých rad výše a obklopte se lidmi, od kterých se to můžete naučit. Zkoušejte, experimentujte, navazujte vztahy a zjišťujte, co funguje a co nikoliv. Neříkám, že na sebe máte vytvořit až příliš velký tlak, ale nedělejte si to zase až moc jednoduché. I pád na hubu je někdy tou nejlepší zkušeností, jakou můžeme dostat, a může nás opravdu hodně naučit.

Takže se postavte sami za sebe, nebuďte už dětmi, vystavte se diskomfortu a objevte, jakou sílu v sobě umíte probudit a co všechno dokážete. Z náručí maminky a tatínka to ale nikdy neobjevíte.

7) Budujte život, ne kariéru

Nejdůležitější radu jsem si pro vás nechal na závěr. Kdybych měl tomu Johnovu článku o kariéře něco vytknout, tak asi jen to, že v něm není nic o osobním životě. Snad kromě psychického a fyzického zdraví nemá ale na úspěch v životě nic takový vliv jako vztahy, které v osobním životě máte, ať už jsou to vztahy s rodiči, sourozenci, životními partnery, přáteli nebo třeba kolegy.

Nejsem přesvědčený o tom, že za každým úspěšným chlapem stojí silná žena. Ve skutečnosti jsem poznal řadu příběhů mimořádně úspěšných chlapů, u kterých to rozhodně říct nejde. Rozhodně jsem ale přesvědčený, že s oporou v silném partnerovi je život mnohem snadnější a lepší.

Trvalo mi řadu let, než jsem plně pochopil, co to vlastně znamená. Možná jsem si některých věcí v minulosti dostatečně nevážil a možná mi muselo dojít, jak důležité je, když o nás partner projevuje upřímný zájem, sám od sebe přijde, když nás čeká něco těžkého, nebo když nám uvaří večeři nebo pomůže uklidit, protože teď toho bylo prostě moc. Možná to zní nudně, staromódně a možná o to někdo nestojí.

Já jenom vím, že důvod, proč jsem se rozbrečel krátce poté, co mě Forbes dal před lety do žebříčku 30pod30, nebyl ani tak ten, že bych měl radost, ale že jsem to v tu chvíli neměl, s kým oslavit a sdílet. A že když toho na mě v práci bylo hodně, tak i blbý telefonát dokázal dodat spoustu nové energie a radosti.

Věřím i tomu, že pro rodinu to celé děláme. Jasně, ve 20 jsem to tak necítil. Chtěl jsem si koupit hezké věci, někam cestovat a hlavně se uživit. Později jsem ale začal cítit, že chci dávat i rodičům. A postupem času jsem o sobě začal stále víc přemýšlet jako o chlapovi, který chce jednoho dne zabezpečit svou vlastní rodinu, až ji založí. A to tomu všemu dodává úplně nový rozměr, který věřím, že se ještě zvětší, až tu rodinu skutečně založím.

Občas si dělám s kamarády srandu, že vztah chlapa k penězům se vyvíjí. Nejdřív si to chce dokázat pro sebe. Pak chce to chce dokázat té holce a něco hezkého jí třeba koupit. Pak už jí nechce kupovat jen hezké věci, ale chce jí být oporou, a to i finančně. No a pak se to tak sejde a už není oporou jen jí, ale i harantům! :)))

Možná je to sranda, možná ale úplně ne. Mnoho mužů i žen v mých rozhovorech vyprávělo vlastně něco podobného.

Na začátku kariéry tak daleko ale většina lidí nevidí. Kdybych se měl dnes vrátit na začátek, udělal bych některé věci jinak. Tohle vám rád doporučím:

• Berte osobní život za stejně důležitý jako ten profesní. Spousta času se dá strávit prací, ale hodně toho při tom můžete propásnout. I budování vztahů je dovednost, kterou se člověk učí. A i vztah s rodiči je něco, co chce mít v pořádku. Nepodceňujte osobní život. Z dlouhodobého hlediska je důležitější než celá práce, protože obklopeni penězi umírat sice můžete, ale bude to na prd, pokud u toho budete sami. Osobní život je základ, na kterém budete stavět všechno ostatní. Vyberte si proto partnera, který vás v tom podpoří.
• Bavte se, ale nezapomínejte na to důležité. Zejména v tomto věku je podle mě zábava něco, co bychom si neměli odpírat. Však to z nás dělá to, kým se staneme! Užívejte si ho, ale buďte rozumně zodpovědní a nezapomínejte vnímat to podstatné. Je to opravdu partner, o kterého se budete moci opřít, až vám bude nejhůř? A jste vy takovým partnerem pro něj? To jsou otázky, na které mějte pravdivé odpovědi.
• Hledejte, nejdřív ale v sobě. Líbí se mi myšlenka Jordana Petersona, že místo hledání ideální partnera bychom se sami tím ideálním partnerem měli stát. To vyžaduje velkou sebereflexi a schopnost čelit možná i ne zrovna příjemným pravdám. Stejně tak je důležité objevení toho, že hledat lásku je sice super, pokud si ji ale neumíme dát sami, u jiných jí nikdy nenajdeme dostatek.
• Vnímejte své tělo. Já ho na začátku ignoroval, hltal jsem jedno kafe za druhým, moc se nehýbal a stravoval se strašně. Prostě nebyl čas, dokud jsem si ho nemusel udělat na doktory a různá vyšetření. Jste často unavení? Jste hodně ve stresu? Máte bolesti? Něco na vašem těle není úplně ideální? Tělo vám tím něco říká. Věnujte se tomu dřív, než vás to donutí. Je hrozně smutné sledovat lidi, kteří už, už to dokázali, ale… Teď nemohou.
• Kultivujte svůj vnitřní svět. Spousta mladých lidí dnes trpí psychickými problémy, jsou ve velkém stresu, trápí se, mají úzkosti, deprese, hodně černé myšlenky… Nestyďte se za to, já si tím prošel a někdy procházím také. Věřte mi, že čím dříve na tom začnete pracovat třeba s nějakým psychoterapeutem nebo koučem, tím dřív se toho zbavíte a váš život začne vzkvétat neuvěřitelným způsobem. Opravdu. To, co máte uvnitř, sklízíte i venku. Pochopte to a vaše priority se změní.

Kariéra. Celý tento článek je o ní, ale nejspíš Ty i já cítíme, že to zdaleka není jen o tom. Když lidé mluví o kariéře, ve skutečnosti tím nemyslí na další pohovor, pracovní pozici nebo co budou mít na vizitce. Nemyslím tím ani na vlastní startup, kariéru v korporátu nebo na volné noze.

To, na co myslí, je jejich osud.

Myslí na to, čím naplní svůj život a čemu dají to nejcennější, co mají. Svůj čas.

Právě proto je kariéra tak silným tématem, které se týká každého z nás. Ničím v životě nestrávíme tolik času a nedáme tomu tolik energie jako právě kariéře.

Přesně z toho důvodu Ti z celého srdce doporučuji, ať spíše než nad „Co?“ přemýšlíš na „Jak?“, protože je svým způsobem jedno, co budeš dělat. Záleží pouze na tom, jak to budeš dělat, jak se u toho budeš cítit a jak to necháš ovlivnit Tvůj život.

Nepřemýšlej nad tím, čím se máš stát, ale jakým člověkem se chceš stát. To určí všechno od toho, jací lidé se k Tobě na Tvé životní cestě připojí a co spolu zažijete. A definuje to i to, jak na Tebe budou lidé vzpomínat, až jednoho dne odejdeš tam, kam stejně míříme všichni.

Svůj čas ale můžeš využít s rozmyslem a vědomě, a můžeš výrazně překonat svá očekávání a své limity prostě jen tím, že se obklopíš správnými lidmi, budeš se ptát na otázky, budeš naslouchat odpovědím a budeš upřímný k sobě i ostatním. Už jen to Ti dodá palivo pro další růst, protože je to mnohem víc, než je spousta lidí v dnešní iluzorní době schopna a co si dovolí.

Tohle jsou ta pravidla, která si určujeme sami. Bez ohledu na věk, sociální situaci nebo třeba místo, kde jsme se narodili. Přeji Ti, aby sis určil nebo určila co nejlepší pravidla a aby Ti nikdy nedošla vůle a síla se jimi i řídit.

Užij si to.

A za pár let napiš, jak to dopadlo.

Držím palce,
Jirka

PS: Přidej si mě na Instagramu, LinkedInu nebo Facebooku.