Martin Piruch a Tomáš Sembol jsou spolumajitelé firmy SEMA. Věnují se optimalizaci výroby, navrhují stroje na míru a dodávají automatizační linky. Oba se poznali už na vysoké škole a později prošli firmami jako Honeywell a Škoda.
Říkají, že je vždy bavilo převádět myšlenku do existujícího produktu. Právě to byl důvod, proč se pustili do vlastního podnikání a proč se SEMA postupně posouvala od návrhů k realizacím hotových zařízení.
Jak vznikla SEMA?
Celé to začalo doma v obýváku. Jako nejjednodušší první krok zvolili konstrukční služby, protože k nim nepotřebovali velký kapitál. Chtěli se opřít o dovednosti, které už měli, a postupně nabírat zkušenosti na zakázkách.
Zároveň si nastavili jednoduchý princip. Každou vydělanou korunu vracet zpět do firmy a investovat do lidí, které budou v týmu potřebovat. Právě tímto tempem, krok za krokem, rozšiřovali rozsah práce i typy dodávek.
Na úplném začátku jim pomohlo i zázemí v rodině. V Tomášově rodině byli technicky zruční lidé a už tehdy měli k dispozici výrobní prostory. Pro rozjezd to znamenalo možnost dostat se k dílně a postupně se učit i část, která už není jen o výkresech.
Největší výrobní linka na světě
SEMA byla původně konstrukční kancelář. Výstupem byla výrobní dokumentace a konstrukční zpracování stroje nebo zařízení. Přirozeně se ale ukázalo, že když umí stroj navrhnout, chtějí ho také vyrobit a dodat klientovi.
Postupně k tomu přidali i samotný začátek automatizace. Tedy analýzu stavu výrobního procesu u klienta, návrh vhodných kroků ke zlepšení a případně následnou automatizaci.
Podle nich to není jen o tom, že člověka nahradí robot. Často jde o zlepšení práce operátora pomocí přípravku nebo jednoduchého zařízení. Cílem může být vyšší produktivita, nižší zmetkovitost, lepší ergonomie, menší závislost na lidech nebo možnost rozjet výrobu nového produktu. Vše se dá převést na dopad do nákladů.
Jako příklad uvádějí projekt pro firmu z Brna. Dodali linku dlouhou 20 metrů, širokou 4 metry a vysokou zhruba 3 metry. Slouží k výrobě plastových interiorových pohledových desek z recyklovaného polystyrenu a i dalších termoplastů.
Výstupem je plošný materiál o rozměrech 3 metry na 1,40 metru. Podle nich je linka v tomto směru největší svého druhu, protože vyrábí největší formát takové desky. Říkají, že při správném týmu a spolehlivých dodavatelích je rozhodující hlavně řízení, plánování a komunikace.
Kde hledat úspory
Nové klienty získávali hlavně aktivním oslovením. Přiznávají, že jako technici se museli obchod učit za pochodu, a proto přišel na řadu cold calling. Kontakty hledali různě, někdy přes LinkedIn, někdy přes doporučení a někdy si pomohli i podcasty.
Do firem je nejčastěji přivádí neefektivita výroby. Zákazníci řeší nedostatek operátorů, ale i údržbářů, seřizovačů a programátorů. Tomáš k tomu dodal, že velký problém bývá provozní slepota a potřeba podívat se na proces z jiného úhlu.
Popsali také situace, kdy klient přijde s tím, že potřebuje stroj. Oni ale nejprve analyzují proces a někdy dojdou k tomu, že stroj není potřeba. U jednoho klienta řešili montážní pracoviště se šesti operátory a ukázalo se, že stačí lépe navázat zásobování a upravit rozložení pracovišť.
Z jejich výpočtů tehdy vycházela efektivita kolem 30 procent. Jednoduchými organizačními změnami se dalo mířit k výrazně vyšším hodnotám bez velké investice. Podle nich jde často o to osekat zbytečné kroky a s nadhledem si ověřit, co skutečně vytváří hodnotu.
Tomáš jako základní nástroj zmiňuje procesní mapu. Mapuje tok materiálu, informací i lidí a ukáže, kde vznikají činnosti bez přidané hodnoty. Už jen kresba procesu prý umí odhalit zbytečné přesuny a opakované kroky, které pak stojí desítky procent času.
Jak na inovace ve firmách?
Vysvětlují také, že inovaci je potřeba prodat více úrovním. Finančnímu řediteli musí dávat smysl návratnost, technickému řediteli technický přínos a operátorům uživatelská přívětivost. Proto se snaží mluvit přímo s lidmi na pracovišti a zapojit je do návrhu.
Pomáhá jim 3D koncept nebo prototyp, aby si každý dokázal představit, jak bude řešení fungovat. Operátor pak podle Tomáše snáz pochopí, že nejde o odebrání práce, ale o ulehčení práce a o změnu náplně. Když se lidé do změny nezapojí, řešení může narazit.
Zároveň upozorňují, že automatizace sama o sobě nemusí znamenat úsporu pracovní síly. Pokud firma nezná skutečnou příčinu problému, může investovat do stroje, který nepřinese očekávaný efekt. Podle Tomáše je to podobné jako léčit bolest bez vyšetření, které odhalí příčinu.
Zmiňují i zkušenosti s levnějšími stroji z Číny. Martin říká, že ve výběrovém řízení se s čínským konkurentem zatím přímo nepotkali, ale od zákazníků slyší, že pro krátkodobé série někdy volí levné řešení. U dlouhodobých sérií firmy podle něj častěji volí robustnější variantu.
20 velkých projektů ročně
Své cíle si nastavili na rok 2029. Chtějí být schopni realizovat 20 velkých automatizačních projektů ročně, přičemž jeden projekt v jejich pojetí znamená zakázku v hodnotě zhruba od jednoho do pěti milionů korun za stroj nebo linku.
Zároveň nechtějí růst jen přes nabírání lidí. Tomáš říká, že firmu postavili digitálně a stejně ji chtějí dál rozvíjet, aby uvolňovali kapacity pomocí softwaru a AI. Hledání lidí, kteří osobnostně i znalostně zapadnou do týmu, je podle něj dlouhý proces.
Aktuálně má tým 14 lidí a podle Tomáše by bylo ideální, kdyby i při tomto počtu dokázali uvedených vizí dosáhnout. Martin to shrnuje tím, že optimalizaci neřeší jen u klientů, ale i uvnitř vlastní firmy. Zároveň chtějí, aby práce dávala smysl jim i celému týmu.
Pokud vás zajímá víc detailů z jejich praxe, pusťte si celý rozhovor.
